Je chvíli před polednem, postavám v županech je to ale jedno. Po chodbách bohnického pavilonu číslo šestnáct se plouží pořád stejně, protože v šedivých pokojích, kde není nic než dvanáct ustlaných postelí, dlouho nevydrží.
Jen o pár desítek metrů dál přitom vypadá den duševně nemocných zcela jinak: moderně vybavené buňky se dvěma či třemi lůžky tady nepřipomínají ústav, ale běžnou bytovku, kde si lidé třeba sami nakupují. Takzvané chráněné byty, které stojí za branou bohnického areálu, jsou však v Česku spíše výjimkou. Pro řadu pacientů by přitom právě taková zařízení byla mostem zpět do normálního života.
Zbývá vám ještě 80 % článku
První 2 měsíce předplatného za 40 Kč
- První 2 měsíce za 40 Kč/měsíc, poté za 199 Kč měsíčně
- Možnost kdykoliv zrušit
- Odemykejte obsah pro přátele
- Nově všechny články v audioverzi
Máte již předplatné?
Přihlásit se
