Pivní nostalgie po zemi, která už neexistuje

Před dvaceti lety, v letě 1992, jsem vyšel z bytu v londýnském Tootingu a zamířil na Victoria Coach Station. Tam na mě čekal irský kamarád Benny a autobus Kingscourt Express s cedulí "London-Prague". Tak začala cesta, která - bez nadsázky - změnila můj život.

V Praze jsme se nezdrželi ani čtyřiadvacet hodin, zážitků bylo ale tolik, že si je pamatuji jen útržkovitě: smrad v metru Můstek (některé věci se nezmění, ani po dvaceti letech), první smažený sýr v kavárně Deminka (ten lustr!), první české pivo, pak druhé, třetí, desáté. Proč mi takhle nechutnalo pivo v Anglii. A jak může být tak levné? A ty holky! Proč v Anglii nenosí tak krátké sukně? Hoši, to je snad ráj. Pak ochranka v dnes neexistujícím klubu Bunkr, která nás anglicky vyslýchala u vstupu: "Pistole? Ne. Nůž? Ne. Nějaká jiná zbraň? Ne." Proboha, kde to jsme?