Bruntálská melancholie

Zdejší oblast nemá žádný název ani se jí nijak neříká, a přece je čímsi specifická. Připomíná snad trochu irské pláně, zakarpatské poloniny či severní Rumunsko. Táhlé svahy, louky, moc hlubokých lesů tu nenajdete. Na rozpadající se stodole, ze které rostou stromy, prosvítá německý nápis. Potkáte sochy a kříže, o kterých nikdo nic neví.

Je to kraj na jih od Bruntálu, směr na Hanou, jižní část Nízkého Jeseníku. Nejlíp ho poznáte z cyklistického sedla. Kopce jsou tu vysoké tak akorát, ne moc prudké, a když už člověk nemůže, je zrovna nahoře. Dolů je sklon přesně takový, že nemusíte brzdit a zároveň jedete dlouho bez šlapání. Lesů je málo, a tak je vidět daleko. Až na to jednou někdo přijde, budou sem jezdit cyklistů zástupy.