Bez Havla, ale stále s Havlem

Lidé často dělají to, co dělají, kvůli strachu a obavám. Pokud tomu tak není, jsou vedeni nějakým skutečným nebo pomyslným prospěchem. Mnohokrát jsem slyšel Havla říkat, že člověk má dělat věci, protože jsou správné, a ne protože z toho má nějaký prospěch. Havel se také nebál veřejně mluvit a konat, domníval-li se, že je něco správně. Kolik je v české a mezinárodní politice osobností, které si kladou tuto morální otázku, co je správné a co špatné, a potom podle toho mluví a jednají?