Mnislav Zelený: Paradoxní kult krutého hrdiny

Když jsem v lednu 1969 připlul do Rio de Janeira, netušil jsem, jaké tam zažiji politické dýchánky. Bydlel jsem v zatuchlé studentské ubytovně a po celodenní šichtě číšníka jsem do rána diskutoval o revoluci se studenty od Chile po Haiti. Ústřední postavou už tehdy byl Che Guevara. Byl sice teprve patnáct měsíců po smrti, ale jeho kult se už nedal přehlédnout. Nebyla to pro setkání zrovna vhodná konstelace hvězd, neboť já jsem si zažil dvacet let komunismu s čerstvou zkušeností sovětské okupace, a mládí Latinské Ameriky bylo nažhaveno ve prospěch komunismu. Nevěřili naší tragické zkušenosti, raději věřili své hvězdě nesoucí komunistické ideály na hlavních pušek.