Daniel Konrád: Konec Obamova rapu

Na začátku bylo – skoro jako v nějakém Kunderově románu – gesto. Na nominačním sjezdu Demokratické strany v Severní Karolíně Hillary Clintonová před čtyřmi roky vypálila další slovní projektil a Barack Obama, místo aby se nechal vtáhnout do hádky, jen tak pokrčil rameny. A rukou udělal nepatrný pohyb, jako by chtěl z obleku smést nějakou špínu.

Jenže lidé vyskočili na nohy jako uštknutí. Tohle gesto si totiž přivlastnil populární černý raper Jay-Z, a dokonce o něj opřel celou písničku ze svého takzvaného Černého alba. Pár dnů nato už se Obamovi neřeklo jinak než "první hiphopový kandidát na prezidenta".

Nominaci Demokratické strany, jak víme, získal. A když se šlo volit, v obyčejných černých rodinách pantáta ráno práskl do stolu a prohlásil: Děti moje, dneska půjdeme všichni k volbám, protože tady nejde jenom o politiku, tohle je věc cti.

Obamova druhá kandidatura se od té první sice značně liší, ale gesto smetající ze svého ramene republikánskou verbální špínu si znovu neodpustil. Tentokrát vedle něj stáli Jay-Z i jeho vyvolená zpěvačka Beyoncé (za tu dobu se těm dvěma narodilo dítě s takřka indiánským jménem Modrý břečťan), jenže už to stejně není ono.

Jsme na sponzorském večírku v úzké společnosti zhruba sta lidí, kteří za vstup do elitního klubu na Manhattanu zaplatili každý čtyřicet tisíc dolarů. A Obama se tady může třeba stavět na hlavu, ale i když mu to znovuzvolení vyjde, hiphopový prezident z něj podruhé nebude. Vždyť do zapomnění upadla už i lidová přezdívka B-Rock, kterou mu svého času udělil vlivný časopis o černé hudbě Vibe.

Tahoun křiklounů z hnutí Occupy Wall Street, kytarista Tom Morello, nahlas mluví o zklamání. Raper zvaný Killer Mike natočil písničku o Reaganovi, ze které pro současného prezidenta také nekouká nic moc dobrého. A když se to vezme kolem, v podstatě stačí vhodit drobák, a prakticky kdokoliv z komunity černých hiphoperů a raperů spustí jako kolovrátek o tom, jak je sice hezké, že Obama začal v Bílém domě pořádat koncerty, ale že je tam na jejich vkus nějak moc Jaggerů, McCartneyů a Dylanů a příliš málo obyčejné černé muziky.

A docela trefně to vystihl i písničkář John Legend: "Ale jo, podpořím Obamu. Ale když byl před čtyřmi roky outsiderem, bylo to teda větší vzrůšo." Jo, jo. Tentokrát už žádné nervy.