Existují výjimeční lidé, kteří by snad nikdy neměli zemřít, neboť samotná jejich existence představuje paprsek naděje v tragédii života. Tato idea probleskla mou zdeptanou a zničenou myslí, když mi vloni v prosinci přišel email od kolegy, bojovníka za lidská práva Igora Blaževiče, který mi oznamoval očekávanou, a přesto zdrcující zprávu o skonu Václava Havla.

Moje první a jediné setkání s prezidentem Havlem se odehrálo při jedné z mnoha příležitostí, kdy využil své prestiže a slávy k tomu, aby propůjčil hlas těm, kdo žádný hlas nemají. Bylo to 20. února 2007 ve washingtonské kongresové knihovně. Havel tam měl od Národní nadace za demokracii obdržet medaili za službu demokracii. Při této příležitosti požádal, aby mohli disidenti z různých zemí přijít na pódium a promluvit o svém vlastním boji za svobodu.

Zbývá vám ještě 90 % článku
Předplatné bez reklam první 2 měsíce za 80 Kč
  • Veškerý obsah HN.cz
  • Mobilní aplikace
  • Bez reklam
  • Odemykejte obsah pro přátele
  • Články v audioverzi + playlist
  • Možnost kdykoliv zrušit
za 80 Kč s mobilní aplikací
a bez reklam nebo za 40 Kč bez mobilní aplikace
a s reklamou
Máte již předplatné? Přihlásit se