Moc bezmocných, esej Václava Havla o vzdorování posttotalitnímu režimu, jsem poprvé četl v anglickém překladu koncem osmdesátých let. Učil jsem tehdy na jedné káhirské univerzitě a hodně času jsem věnoval práci pro nově založenou, byť nelegální Egyptskou organizaci pro lidská práva. Režim, ve kterém jsme žili, nebyl v havlovském smyslu "posttotalitní", nýbrž diktátorský, poněvadž moc se v něm uplatňovala krutě a bez falešné snahy o ideologickou legitimizaci. O pár let později mě za obhajobu lidských práv zatkla státní bezpečnost, vyslýchala mě a nakonec propustila díky mezinárodní kampani, kterou vedl britský deník Guardian. Během výslechů mě překvapilo, když jsem se dozvěděl, kdo všechno na mě donášel: akademikové, politici, zkrátka lidé, u nichž jsem nenacházel žádný důvod, proč by měli být tak ochotnými státními donašeči.

Zbývá vám ještě 80 % článku
První 2 měsíce předplatného za 40 Kč
  • První 2 měsíce za 40 Kč/měsíc, poté za 199 Kč měsíčně
  • Možnost kdykoliv zrušit
  • Odemykejte obsah pro přátele
  • Všechny články v audioverzi + playlist
Máte již předplatné?
Přihlásit se