Karel Kouba: ekonom s vizáží hodného dědečka

V polovině devadesátých let byl Institut ekonomických studií na Univerzitě Karlově malým zjevením. Na jedné straně byl jedním z mála míst v postkomunistickém světě, kde se vyučovala moderní ekonomie, a na druhé straně se tam debatovalo i o zamlčených předpokladech a omezeních standardních modelů, které se naplno ukazovaly v probíhající transformaci. V centru studentských i vědeckých diskusí byl profesor Karel Kouba - respektovaný ekonom, moudrý a skromný člověk a zároveň vynikající pedagog s širokým rozhledem a výjimečnou schopností naslouchat.

Jako špičkový akademik očekával od studentů víc než jen plnění povinností. S prvorepublikovou noblesou je provokoval k diskusím o reálných problémech, nasměrovával k prvním seriózním výzkumným projektům, posílal na odborné konference a spojoval s věhlasnými ekonomy v zahraničí. Žádný pokus o ekonomickou studii nebyl v jeho očích nepoužitelný, když své studenty s laskavou, leč vytrvalou energií tlačil k dalším verzím, které by konečně začaly dávat smysl. Obklopoval se mladou generací, přitahoval její intelektuální energii a dokázal jí dát směr, aby se nakonec nefalšovaně radoval z úspěchů svých studentů v reálném i akademickém světě.

Svorníkem pro tři generace

Inspiroval vznik Ekonomického klubu - diskusní iniciativy, kterou si již patnáct let předávají studentské generace a na jejíž půdě vystoupily snad všechny české osobnosti, které mají k ekonomii co říci. Studentské nadšení a kontakty profesora Kouby a jeho kolegů však přitáhly i zahraniční hvězdy, takže na seminářích vystoupil třeba i bývalý šéf americké centrální banky Paul Volcker či Joseph Stiglitz, který pár týdnů nato získal Nobelovu cenu za ekonomii a z Prahy si odvezl nezapomenutelnou vzpomínku na cestování studentskou Škodou Rapid, do níž se v zimě muselo nasedat za jízdy.

Podobných historek nasbíral profesor Kouba za svou dlouhou kariéru celou řadu, takže když studenty uváděl do myšlenek velikánů ekonomie, jako byli nobelisté Friedrich von Hayek, Ronald Coase, Douglas North, Oliver Williamson či James Buchanan, tak často i s osobním příběhem z diskusí s nimi. Tak si jej ostatně pamatuje i János Kornai, emeritní profesor Harvardovy univerzity: "Karel by skvělý akademik s ohromným talentem pro ekonomickou analýzu. Všichni jej obdivovali za jeho klidný a vyrovnaný přístup ke kontroverzním otázkám. Navíc to byl srdečný člověk, opravdový a věrný přítel, vždy připravený komukoli pomoci."

Profesor Karel Kouba byl inspirací nejméně pro tři generace ekonomů, a to i přes normalizací vynucené stáhnutí se z veřejného života v letech 1970 až 1989. Byli to jednak ekonomové jeho generační kohorty, "osmašedesátníci" v čele s Otou Šikem či Josefem Goldmanem, kteří se pokoušeli o reformy socialistického ekonomického systému. Byla to i generace ekonomů soustředěných kolem Klubu mladých ekonomů Václava Klause a Lubomíra Mlčocha, který vznikl při Ekonomickém ústavu ČSAV, do jehož čela byl Karel Kouba zvolen v roce 1968 (ne nadlouho). Z těch se rekrutovali architekti ekonomické transformace, stejně jako její hlavní kritici. A konečně to byla generace mladých ekonomů devadesátých let, kteří se zájmem sledovali a analyzovali onu - jak profesor Kouba často říkal - bezprecedentní realitu transformační ekonomiky.

Ve svých přednáškách i studiích vždy zdůrazňoval roli institucí - formálních i neformálních pravidel, které vytvářejí strukturu motivací v ekonomice a v konečném důsledku určují, zda lidé více jeden druhého podvádějí, nebo naopak spolupracují a inovují. Učil studenty o institucích přemýšlet, analyzovat jejich působení i jejich změny, a to už v dobách, kdy to nebylo běžné ani na světových univerzitách. Jeho přednášky s radostí opráší každý analytik, který hledá teoretickou oporu pro pochopení pokrizových změn regulací na finančních trzích nebo třeba vhled do důsledků změn ekonomických pravidel Evropské unie.

Nebojte se nahého krále

Díky profesoru Koubovi byly stovky studentů ekonomie v devadesátých letech (ochotně) donuceny přečíst už v prvním ročníku klíčové původní statě světových ekonomů, jako je Cesta do otroctví od Friedricha von Hayeka, a kriticky o nich diskutovat. Všichni jsme museli napsat esej "Jak jako student ekonomie vnímám ekonomickou transformaci", čímž se profesoru Koubovi jako málokomu jinému podařilo studenty přitáhnout k ekonomii coby nástroji sledování bezprostředního dění kolem sebe.

Mezigenerační spolupráce byla mottem veškerých kurzů, které profesor Kouba na Institutu ekonomických studií v posledních letech vyučoval - příznačně v aktivní spolupráci se svými bývalými studenty, a to nejen těmi pohybujícími se nadále v oblasti ekonomického výzkumu. Podle něj kurz na vysoké škole nemá být přednáškou zkušeného profesora, ale naopak interaktivní, mezigenerační výměnou názorů fundovaně podepřených načtenou literaturou a kritickým myšlením.

I díky němu se tento přístup k výuce na Institutu ekonomických studií udržuje, což je jedním z důvodů, proč institut kraluje žebříčkům kvality i oblíbenosti ekonomických škol u nás. Drží se tam jeho pohled zvídavého mladíka s širokým přehledem a odvahou pokládat si znovu a znovu základní otázky a klidně i usoudit, že král je nahý. Pohled pána s vizáží hodného dědečka s plnovousem, který však při první zajímavé otázce ožil a v mžiku smazal pět šest desetiletí, která ho dělila od jeho studentů.

Adam Geršl, Institut Mezinárodního měnového fondu ve Vídni
Pavel Körner, Raiffeisenbank
Zdeněk Kudrna, Vídeňská univerzita
Tomáš Sedláček, Českos lovenská obchodní banka
Ondřej Vychodil, Československá obchodní banka

Autoři studovali ekonomii na IES FSV UK, ročník 1996.

Všichni jsme museli napsat esej "Jak jako student ekonomie vnímám ekonomickou transformaci", čímž se profesoru Koubovi jako málokomu jinému podařilo studenty přitáhnout k ekonomii coby nástroji sledování bezprostředního dění kolem sebe.