Udělat chybu neznamená provinit se

V některých firmách a v některých týmech lidé hrají trochu zvláštní "hru". V té hře se jedná především o to, jak udržet své renomé daleko od chyb a omylů, které se v práci občas stanou. Objeví se problém a jeden hází vinu na druhého a sám svůj podíl na pochybení bez argumentů a bez sebereflexe odmítá. Takový zaměstnanec se snaží ze všech sil, jen aby zůstal mimo veškeré podezření, že nějaký omyl způsobil.

Když se to podaří a označený je někdo jiný, situace se uklidní a jméno viníka začne být nenápadně, ale o to intenzivněji probíráno v kuloárních debatách na téma "jak velký průšvih z toho bude a co kdo už naznačoval, že se dotyčnému stane". Zarážející přitom je, že emoce, která těmto diskusím vládne, vůbec nepřipomíná solidaritu, soucit či lítost (které by byly na místě v kolektivech, ve kterých jednotliví členové táhnou za jeden provaz), ale spíše zlomyslnost a alibistické a možná trochu blažené mytí rukou nad tím, že se mě taková věc netýká. Možná každý známe ze svého okolí jedince, kteří si umí podobnou diskusi náležitě užít.