Rozmanitost není cíl ani móda, ale předpoklad

Slovo diverzita se v současné době skloňuje ve všech pádech. V kurzu je diverzita genderová, věková, kulturní, kognitivní i technická, přičemž pomalu každá progresivnější firma či korporace ji má aktuálně ve svém akčním plánu. Snad jediný druh diverzity, který se nepřetřásá v debatách o firemním řízení, je biodiverzita, která s byznysem přímo nesouvisí, a hlavně nikoho, respektive člověka, neohrožuje. Je samozřejmostí. Jenže přesně o to tu jde - diverzita čili rozmanitost by totiž měla být přirozenou součástí jakéhokoliv života, i toho firemního, politického a společenského. Ale není tomu tak. Zastoupení žen ve vedení firem či v politice je stále nepochopitelně nízké, úspěšné firmy jsou často zabydleny převážně mladými dravci, kteří nestojí o zkušenosti starších, a když se náhodou do národního kola té či oné studentské soutěže dostane vietnamská dívka, rozpoutá se zanícená diskuse o tom, jestli má cizinka právo vyhrát českou soutěž.