Mluvíme dostatečně o našich dobročinných aktivitách?

Nejsme příliš ostýchaví při vyprávění o tom, že také děláme dobré věci? Proč vlastně? Proč nejsme podobně otevření, jako jsme u povídání zážitků z dovolené? Je to tak moc soukromá věc? Přitom právě tohle by nemělo být soukromé, neboť jde o více než jen o jednu osobu. Jde i o příjemce daru či pomoci, často velmi promyšlené a strategické pomoci.

Nedávno jsem měla v ruce výsledky šetření Eurobarometru, ze kterých vyplývalo, že jen 42 procent občanů hodnotí pozitivně dopad aktivit firem na společnost. Mne to číslo nejdříve překvapilo, že je vlastně velmi malé. Při delším pozorování mého okolí mi došlo, že naopak to číslo je vysoké. Anebo moje okolí je tak netečné vůči potřebám společnosti a všichni jsou tak moc uzavřeni do sebe a do svých rodin?