Společná obchodní politika: způsob, jak ovlivnit svůj byznys

Antidumpingová cla na solární panely z Číny, obchodní mise do celého světa či vyjednávání dohod s řadou zemí (USA či Japonsko) spadají do činností Evropské unie. Obchodní politika je v kompetenci EU, což znamená, že pouze unie, nikoliv členské státy samostatně, má právo regulovat tuto oblast a uzavírat mezinárodní dohody. Obecně lze říci, že strategie EU vůči nečlenským zemím zajišťuje výhodný přístup unijního zboží na trhy třetích zemí a otevírá svůj trh nejen pro zahraniční zboží, ale i služby, obchodní aspekty průmyslových práv a přímé zahraniční investice. Mnohdy zasahuje i do oblastí dopravy či pohybu kapitálu.

Základ právní úpravy společné obchodní politiky leží v čl. 207 Smlouvy o fungování EU, který definuje tuto politiku jako oblast ve výlučné kompetenci EU. Unie má výhradní právo sjednat preferenční obchodní dohody, stanovit celní sazby, přijímat opatření na ochranu obchodu a odstraňovat překážky přímým zahraničním investicím.

Od prosince 2009, kdy vstoupila v platnost Lisabonská smlouva, již nejsou parlamenty členských států zapojeny do ratifikačního procesu obchodní politiky. Toto vyvažuje posílená pravomoc Evropského parlamentu, jenž stojí na stejné úrovni jako Rada EU, a povinnost EU provádět politiku v souladu s cíli a zásadami unie (například hospodářský, sociální a environmentální rozvoj). Rada EU rozhoduje o sjednávání obchodních dohod nebo harmonizaci opatření podle návrhů Evropské komise. Ustavuje poradní výbor pro sjednávání obchodních dohod a nových předpisů. Kromě toho však státy nemají možnost prosazovat své zájmy přímo bilaterálně.

Společnou obchodní politiku lze rozdělit na tři části - multilaterální (vztah k mezinárodním organizacím typu WTO), bilaterální (uzavírání dohod se třetími zeměmi či regiony) a autonomní (sjednocování ochranných opatření či celních preferencí). Tato třetí autonomní část má formu interních opatření proti nepříznivým vlivům na ekonomickou situaci v EU a nekalým praktikám v rámci mezinárodního trhu.

Evropský parlament spolu s radou přijímají předpisy společné obchodní politiky, na jejichž jednáních, v podvýborech a pracovních skupinách mohou státy prosazovat své národní zájmy. Gesci nad pracovními orgány EU drží v Česku převážně ministerstvo průmyslu a obchodu, v oblasti cel ministerstvo financí, dále představitelé gestorských resortů (ministerstva zahraničních věcí, ministerstva zemědělství) či Stálého zastoupení ČR při EU - CEBRE.

České firmy mohou podobu společné obchodní politiky ovlivňovat prostřednictvím Rady ministrů či českých europoslanců, především členů Výboru Evropského parlamentu pro zahraniční obchod. Do vyjednávání jsou zapojeny také české podnikatelské organizace a zaměstnavatelské svazy, jež jsou součástí evropských podnikatelských platforem jako BusinessEurope nebo Eurochambres. Podnikatelé tak mohou své zájmy prosazovat rovněž prostřednictvím Svazu průmyslu a dopravy ČR či Hospodářské komory ČR.

V srpnovém vydání Českého exportéra přiblížíme konkrétní dohody ve výše uvedených platformách společné obchodní politiky.

Alena Vlačihová
ředitelka CEBRE - České podnikatelské reprezentace při EU brussels@cebre.cz

CEBRE - Česká podnikatelská reprezentace při EU pomáhá českým podnikatelům zapojit se do legislativního procesu EU včetně vyjednávání o obchodních dohodách. Informuje podnikatele o novinkách a iniciativách v oblasti společné obchodní politiky, jako jsou nové kvóty, cla či organizace obchodních misí. CEBRE je společným projektem Ministerstva průmyslu obchodu ČR, Svazu průmyslu a dopravy ČR, Hospodářské komory ČR a Konfederace zaměstnavatelských a podnikatelských svazů ČR.

Návrhy obchodních dohod předkládá Evropská komise, schvaluje je Evropský parlament.
ILUSTRAČNÍ
foto: SHUTTERSTOCK