Polibkem nebo objetím dámy na uvítanou způsobíte v Číně faux pas

Není to tak dávno, kdy bylo cestování do Asie výjimečnou událostí. Dnes je ale pro stále rostoucí komunitu evropských a amerických obchodníků rutinou a obávané mezikulturní fenomény zábavnou kratochvílí. Tito lidé už zpravidla vědí, že předávat vizitku se má oběma rukama, stejně jako i vizitku přijímat. Že obdarovat se v Asii sluší při každé schůzce a že nelze darovat tak skandální předměty, jako jsou hodinky (symbol vyprchávajícího života), kapesníčky, nože, nůžky (ostré přerušení přátelství) a navíc dárková balení v bílé (pohřební) barvě. Naopak ideálním dárkem jsou různé druhy kvalitního alkoholu, cigarety nebo velice kvalitní sypaný zelený čaj. Poslední dobou jsou populární i různé zdraví prospěšné potravinové doplňky. To se týká tedy hlavně střední a starší generace. O mladých platí, podobně jako u nás, že nic nerozzáří úsměv obdarovaného víc než poslední model mobilního telefonu iPhone nebo tablet iPad, případně jiné technologické novinky.

Jako Evropané jen stále trochu zápolíme s asijskou krajovou zvyklostí zeširoka několik hodin vyprávět při obchodní schůzce na témata jako počasí, rodina, osobní hobby a netrpělivě poposedáváme, dokud se konečně nezačne mluvit k věci. Což se mimochodem může stát až po několika dnech vzájemného oťukávání.

POZDRAVY A OSLOVOVÁNÍ

Na rozdíl od Japonska, kde se při pozdravu lidé prakticky zlomí v pase, je v čínských podnikatelských kruzích (a také v Jižní Koreji a většině zemí jihovýchodní Asie) takovéto chování u Evropana považované za pomýlené, asi tak jako pozdravit arabského obchodníka sepjatýma rukama po vzoru indického pozdravu namasté. Je obvyklé si podávat ruce, snad oproti našim zvyklostem jen s lehkou úklonou, ale pouze hlavy. Lze říci, že Číňané se spíše vyhýbají fyzickým kontaktům. A proto je lépe vyčkat, až podá ruku čínský partner. Toto platí zejména ve vztahu k opačnému pohlaví. Pozor. Ono italské nebo španělské vřelé obětí a vášnivý trojnásobný polibek může nepoučená čínská mladá žena vnímat asi tak podobně, jako by ta naše vnímala žertovné poplácání po pozadí nebo něco ještě více nezdvořilého. Tedy pokud nechceme vidět čínskou manažerku paralyzovanou studem, takové chování se nedoporučuje.

ČÍNSKÁ JMÉNA

Více než 1,3 miliardy obyvatel Číny požívá pouze na 600 příjmení a podle některých statistik se až 85 procent populace dělí o jen asi 100 příjmení. Čínské příjmení je obvykle složené z jedné slabiky, výjimečně je dvouslabičné. Určitě neprojevujte překvapení, když se setkáte s lidmi téhož příjmení, není to nic neobvyklého. Vždyť jen tři nejčastější příjmení Wang, Li a Zhang používá dohromady více než 25 procent populace. V historických dobách bylo časté, že čínský vládce pojmenovával obyvatelstvo na ovládaném území svým jménem, a tak je dodnes nejrozšířenějším jménem Wang (Král). Počet osobních jmen je ale v Číně na rozdíl od evropských zvyklostí prakticky neomezený. Naprostá většina osobních (tedy "křestních") jmen u Číňanů obsahuje 1 až 2 slabiky. Dvojslabičná osobní jména jsou dnes častější, asi 80 procent případů, a na vizitce je najdeme vždy až za příjmením, to stojí vždy psáno první. Pokud tedy na vizitce čteme Wang Xiaokang, oslovení nebude pane Xiaokangu, ale správně pane Wangu. A ještě něco. Manželka si v Číně po svatbě zpravidla své příjmení nemění - tedy pozor, žena pana Wanga není paní Wangová. Anebo naopak, paní Wangová nemusí mít a také velice často ani nemá s panem Wangem (tedy samozřejmě kromě příjmení) nic společného. Dnes v době globalizace je běžné, že mnoho Číňanů je v častém kontaktu se západními obchodními partnery, a tak často užívají pro nás uchopitelnější jména, jako například paní Rebecca Zhang. Pokud máme štěstí a narazíme na čínského bohemistu (čeština se vyučuje na jedné z pekingských univerzit jako vedlejší specializace již mnoho let), může nás na jeho vizitce překvapit Čeněk Wang nebo Markéta Li apod.

JAK SI ZÍSKAT RESPEKT

Získat si srdce a dlouholeté přátelství znamená v Asii jedinou záruku společného dlouhodobého kontraktu - mnohem větší než podrobná smlouva o smlouvě budoucí napsaná nejšikovnějším právníkem. A právě pro navázání přátelství jsou důležité znalosti. Je důležité znát podrobnosti a souvislosti reálií a předmětu podnikání, mít úctu k tradici, drobné jazykové dovednosti, případně neotřelé postřehy o partnerově jazyce, zemi, kultuře, tradicích a obyčejích (pozitivní nejlépe, i když nejenom). Právě pokud budete vystupovat tímto způsobem, získá váš čínský partner originální historku k vyprávění doma na téma "Jak nás vidí oni" - to je v Číně velice žádané zboží při diskusi s přáteli.

Další oblíbená témata jsou čínské logické paradoxy, jídlo a nekonečné jazykové dvojsmysly. Z úst cizince zní velice neotřele a rozhodně si díky nim Číňan lépe na veletrhu zapamatuje toho rozverného člověka se směšně modrýma očima a nažloutlými vlasy, když navíc často zaměňuje z jeho pohledu nepatrné země (velikosti většího čínského města), jako jsou Švýcarsko se Švédskem, Slovinsko se Slovenskem nebo Česko s Čečnou.

Čínská média, včetně internetu, jsou silně cenzurovaná. V důsledku toho jsme často mnohem více na západě informováni o některých - z našeho úhlu pohledu jednoznačně negativních - společenských jevech (případně přírodních a ekologických katastrofách) než většina Číňanů. To je také jeden z hlavních důvodů, proč se i dnes hodně vzdělaných a jinak i relativně liberálně naladěných velkoměstských Číňanů stále vyhýbá diskusím s cizinci na některá témata, jako je politická nezávislost Tchaj-wanu a Tibetu. To ale neznamená, že citlivě uchopené téma musí být vždycky absolutní tabu.

Martin Kříž
sinolog a spolupracovník redakce

Dárkové balení v bílé barvě je v Číně nevhodné, bílá je totiž pohřební barva. Pokud by navíc v balíčku byly hodinky, vnímal by je Číňan jako symbol vyprchávajícího života.
ilustrační Foto: shutterstock

Zatímco v Japonsku je běžně součástí pozdravu hluboká úklona, v čínských podnikatelských kruzích je takové chování u Evropana považováno za pomýlené.

ilustrační Foto: thinkstock