Edith Whartonová

Triumf noci
(přeložila Stanislava Menšíková, ilustrovala Ladislava Gažiová)
Plus 2013, 304 stran

Dům duše, kde děsí ticho a trvání

V těch domech straší duch milenky i listy ze záhrobí, smečka chrtíků, umrlý obchodní partner a další nemrtví včetně novoty zvané rádio. A přece desatero duchařin Edith Whartonové nepředkládá jen viktoriánské etudy podnícené keltskou příměsí v krvi anglosaských protestantů. Cestovní společnici Henryho Jamese lákalo spíš probádat kolegovu vizi "domu lidské duše", kde stačí trocha ticha a trvání navíc, aby senzitivního jedince zachvátila tíseň. Kronikářka pozlaceného chladu předválečného New Yorku a první držitelka Pulitzerovy ceny ostatně poznala sílu tohoto náporu na vlastní kůži, když za zdmi jejího útočiště vypukl odcizený dvacátý věk.

Thomas Enger

Kamenný déšť
(přeložila Alice Týnská)


Moba 2013, 360 stran

Jak se dnes kutí krimirubriky

Klonování Nesboho Harryho Holta pokračuje také v Norsku, kde byla vražda až do Breivikova masakru vcelku vzácným zbožím. A tak i hrdina rodící se hvězdy severské detektivky, bystré očko z internetové krimirubriky Henning Juul, je zjizvený "lúzr" s nutkavostí v duši, která mu velí denně měnit baterie v požárních čidlech osiřelého bytu. V terénu však zase bývá o chlup čilejší než policie, čímž se dostává do malérů před strážci zákona i mediálními magnáty. Leč co naplat, je-li zpráva jen nosičem reklamy a za hodinu bude pozdě? Zápletka je neotřelá, ale nejlíp Enger líčí, jak se dnes kutí noviny - kromě unylé ódy na diktafon v reportérské branži.

Michio Kaku

Fyzika budoucnosti
(přeložil Petr Liebl)

Argo/Dokořán 2013, 348 stran

Zítra vstanu, zaloguju se a tradá do nebes!

V roce 2100 bychom mohli mít chytré domy, internet v kontaktních čočkách i výtah do nebes, osadu na Marsu a k ruce magnetické vznášedlo... Úvahy newyorského profesora fyziky vysokých energií, jehož nakažlivý optimismus donedávna oživoval páteční televizní seriál Vesmír, navazují na předchozí zkoumání "fyziky nemožného". Našim snům brání v rozletu meze technologií, jenže co Mooreův zákon, nanosvět, taje DNA, antihmota? Navíc mějme na paměti Leonardovy náčrty či futurologii verneovek, jež měly nakonec pravdu, byť ani tím neporazíme rozvodovost a uhlíkové emise. Pořád přijatelnější než vize dvojice "prognostiků" na Hradčanech.

Uri Orlev

Ostrov v Ptačí ulici
(přeložila Lenka Bukovská, ilustrovala Ora Eitanová)

Práh 2013, 184 stran

Robinson Crusoe z města duchů

Sedmdesát let po likvidaci varšavského ghetta se k nám dostává ještě jeden trosečnický moták. Izraelský laureát Andersenovy medaile za literaturu pro děti v něm rozvinul verše kolegy Czesława Miłosze o tom, jak kruté je vidět přes zeď skotačení vrstevníků na kolotoči, zatímco uvnitř pekla se bojuje o důstojnost. Pojal ho jako robinsonádu z města duchů, jejíž protagonista se protlouká jen s ochočenou myší, pistolí a nadějí ruinami světa, kde i Žid je Židovi vlkem, nehledě na udavače a esesáky. Nečteme však Kosińského, který pouze děsí, ani potok slz tuhnoucích v mramor autorského dojetí - a snad proto Orlevova zpráva ještě pár pátků přetrvá.