POHNUTÁ ŠUMNOST VYŠISOVANÉHO KARTOUNU
Ta budova už není šumná ani v reálu, ani v melancholickém medailonu, byť jsou tu k mání Lipusovo básnění s proměnlivým rytmem, nahodilé rýmy i dada, jež jinak obstarává architekt Vávra v roli poutníka - nyní tvůrce koláží. Pohnutý, a přece modelový příběh textilky v Andělské Hoře, vysvítá zpod vyšisovaných kartounů jako doklad o pomíjivosti industriální památky i lidské přičinlivosti v dějinách střední Evropy, jejíž mocipáni měli pifku nejprve na podnikavé Židy a poté na podnikání vůbec. Přežije aspoň na papíře. Autor totiž nepředložil pouhý ústřižek televizního seriálu, ale přešil ho pro děti, které se nebojí pohlédnout za rok svého narození.
Radovan Lipus
O smutné továrně
(Ilustrovali Veronika Podzimková a David Vávra)
Meander 2013, 48 stran
KLASIK CHODÍ NA VÁZU SE SEKÁČKEM
V zástupu fatálních ženských je Orfamay z Kansasu možná nejupjatější zástupkyní údajně slabého pohlaví, která si kdy najala Phila Marlowa, aby na něj ušila boudu. Přesto není jedna z nejslavnějších šarád pátrače v širáku - ten nikdy neodhazuje v dál, pokud mu ho někdo nesrazí z hlavy - nijak krotká. Vražedné menu tu zahrnuje mimo jiné sekáček na maso a cyankáli. Klasik americké drsné školy, jenž žánr detektivky převzal coby "zaprášenou benátskou vázu" od kolegy Hammetta a vydatně ji zkrášlil světskými metaforami, však ani v pátém vydání nepáchne jako měsíc neprané tepláky. A to jde o případ starý jako Gottwaldův puč.
Raymond Chandler
Sestřička (Přeložila Heda Kovályová)
Mladá fronta 2013, 248 stran
BACHA, ZA TEBOU JE HIDEBEHIND!
Proslulý bestiář moderní doby, sestavený vrchním knihovníkem z Buenos Aires z moci mu svěřené a na základě kréda, že sám svět je jedna obří bibliotéka, vychází česky potřetí pro nové badatele v oboru folklorní fauny. Poprvé ho zdobí barevná dokumentace monster Západu, Východu i imaginativně čilého prostoru mezi nimi. A tak na nás juknou kraken, fénix, tušová opice, Wellsovi morlokové i běsy z děl Franze Kafky, zdroje zde hojně citovaného. Zpravidla to nejsou chiméry, ačkoli zahlédnout je nelze: minnesotský hidebehind číhá vždy za zády, tvor jménem baldanders je proměnlivý jako dívčí vrtoch a baziliška nenakreslíš, poněvadž dřív zkameníš.
J. L. Borges, M. Guerrerová
Fantastická zoologie
(Přeložil František Vrhel)
Argo 2013, 248 stran
O ZEMI, KDE POZÍTŘÍ JEŠTĚ NEZNAMENÁ POZDĚ
Statek v pohoří Luberon, kam pobledlý Londýňan s chotí unikli před zdvořilou izolací britských ostrovů, se stal dějištěm nejžádanější ódy na Provence z pera cizince. Prvních dvanáct měsíců v Pagnolově kraji, kde voní tymián, levandule a občas řádí takový mistral, že si van Gogh řeže ucho, líčí audioverze britského cestopisu roku 1989 s láskyplným pobavením nad svérázem vesnice, jejími gesty, manýrami i byrokraty. Zítra není pozdě a pozítří teprve ne. Nic pro joudu stresovaného myšlenkou, že ani do Vánoc nemovitost nezvelebí - život obžerný jako nedělní galský oběd si tu plyne tempem olivového oleje, až se dokoulí k večernímu pétanque.
Peter Mayle
Rok v Provenci
(Přeložil Paul Millar, čte Pavel Chovanec)
Tympanum / Knihovna
K. E. Macana 2013,
515 minut
