Onálepkovat někoho je jednoduché, osobní zkušenost už je trochu jiná věc. Literát Patrik Linhart se nedávno dočkal kritiky za text reagující na události v Duchcově, odkud pochází. Ostrý slovník by undergroundovému básníkovi asi jinak prošel, nebýt to ve spojitosti s těmito citlivými událostmi.Budějovice si podobné nepokoje už zažily také. Bydlel jsem na okraji sídliště Máj donedávna, celkem třináct let. Zhruba rok žila v sousedním bytě romská rodina. Noční křik a rány na klidu nepřidají, kdo koho za zdí mlátil, jsem se mohl jen domýšlet, argumentace domovním řádem byla jaksi neúčinná. Jednou nás všechny v domě překvapila policejní zásahovka, odvezla hlavu rodiny, která prý páchala kriminální činnost, a za pár týdnů se byt uvolnil (i nálada na patře). Přesto by mě nenapadlo přidat se k pochodu krajní pravice. Nechci, aby se v mém městě konaly nějaké pogromy. Naopak, zúčastnil jsem se protirasistického shromáždění na Piaristickém náměstí, kde byla převaha novinářů a fotografů. Nálepku rasisty si tedy asi nezasloužím. Zároveň ale nepovažuju Patrika Linharta za rasistu. Jak mě tedy onálepkovat? Nebude to celé složitější?

Zbývá vám ještě 40 % článku
Číst dál za 40 Kč na první dva měsíce
Nebo zkuste předplatné bez reklam a s mobilní aplikací za 80 Kč.
Máte již předplatné? Přihlaste se