Americký skladatel Philip Glass, který se svým ansámblem zítra zahájí festival Ostravské dny, je považován za pravděpodobně nejznámějšího žijícího autora takzvané vážné hudby. Toto tvrzení je stejně tak pravdivé, jako je vágní. Zastánci modernistické estetiky Glassovu tvorbu většinou odmítají s poukazem na nepůvodnost, přemíru použitých klišé a komerční úspěch, který se s ideou modernosti neslučuje. Naopak pro ty, kterým současná moderní hudba nic neříká, je Glass něčím jako alibi: Vidíte, posloucháme i vážnou hudbu, jsme kulturně vzdělaní!Zítřejší ojedinělé vystoupení však vybízí k pohledu bez ideologických předsudků. Už proto, že Glass, v šestasedmdesáti letech stále sedící za klávesami, se svým ansámblem v ostravské aule Gong po čtyřiceti letech zahraje několikahodinovou kompozici Music In Twelve Parts, která představuje završení jeho první, minimalistické tvůrčí etapy. "Rozbil jsem pravidla modernismu a teď jsem zjistil, že je načase rozbít nějaká má vlastní pravidla," tvrdí autor o skladbě, jejíž vznik byl částečně inspirován nedorozuměním: může totiž stejně dobře odkazovat ke dvanácti hlasům v partituře, jakožto i k dvanácti částem díla.

Zbývá vám ještě 80 % článku
Číst dál za 40 Kč na první dva měsíce
Nebo zkuste předplatné bez reklam a s mobilní aplikací za 80 Kč.
Máte již předplatné? Přihlaste se