Neměl jsem Grétu, pětiletou dvoumetrovou slečnu, zrovna nejdéle, když jsem ji jednoho únorového pátečního večera marně hledal v peřinách, kde jsem ji ráno opustil. Začala pátrací akce. Celý pokoj - už tak dost rozvrkočený - jsem zpřevracel vzhůru nohama. Jako hadí zelenáč jsem tou dobou věděl ještě žalostně málo o lásce beznožců ke schovávání a jejich schopnosti vtěsnat se v podstatě kamkoli, kam se rozhodnou. Přestože už jsem měl pár šedivých vlasů ze života s želvami, ještě jsem onoho února zkrátka nevěděl, že i hadi mají šestý smysl pro to, schovat se na místo, kde byste je hledali zcela naposled, pokud vůbec. Nakonec mi nějaký hodně alternativní anděl strážný našeptal, ať se kouknu do vafek. Nahlédl jsem tedy do oltáře obslužným okénkem, ale nic jsem neviděl. Tedy skoro nic... až na dva svítící korálky Grétiných čistých a upřímných očí.

Zbývá vám ještě 80 % článku
Číst dál za 40 Kč na první dva měsíce
Nebo zkuste předplatné bez reklam a s mobilní aplikací za 80 Kč.
Máte již předplatné? Přihlaste se