V létě loňského roku se zdálo, že eurozóna, která tehdy čelila sílícím obavám z vystoupení Řecka a neudržitelně vysokým nákladům na půjčky pro Itálii a Španělsko, stojí na pokraji kolapsu. Dnes se riziko rozpadu měnové unie podstatně snížilo - avšak faktory, které ho vyvolaly, zůstávají do značné míry nevyřešené.

K obnovení klidu přispělo několik událostí. Prezident Evropské centrální banky Mario Draghi slíbil, že učiní "všechno, co bude nezbytné", aby euro zachránil, a promptně tento závazek institucionalizoval zavedením programu "přímých měnových transakcí", kdy ECB nakupovala suverénní dluhopisy členských států eurozóny postižených krizí. Byl vytvořen Evropský stabilizační mechanismus (ESM), který dostal k dispozici 500 miliard eur na záchranu bank v eurozóně a jejich domovských vlád. Jistého pokroku bylo dosaženo i při budování evropské bankovní unie. A Německo konečně pochopilo, že eurozóna je nejen ekonomický projekt, ale stejně tak i politický.

Zbývá vám ještě 90 % článku
První 2 měsíce předplatného za 40 Kč
  • První 2 měsíce za 40 Kč/měsíc, poté za 199 Kč měsíčně
  • Možnost kdykoliv zrušit
  • Odemykejte obsah pro přátele
  • Nově všechny články v audioverzi
Máte již předplatné?
Přihlásit se