"Nobelovka" za náboženství

Byl jsem jako dítě pokřtěn, ale považuji se za ateistu. Ne snad že bych ničemu nevěřil, ale ke své víře nepotřebuji ani církev, ani bibli. Už v dětství jsem díky reálnému socialismu získal silný odpor ke všem formám dogmatismu. Celý život se totiž rád ptám proč, a pokud odpověď nechápu, ptám se dál. Reakci, že tomu tak chtěl Bůh, chápu jako výmluvu či signál, abych se dál neptal. Mému vztahu s církví nepřidal ani zážitek z dob, kdy má dcera zpívala v dětském sboru, který občas vystupoval v kostele. Několikrát jsem byl svědkem toho, jak místní farář strašil děti, co se jim stane, pokud nebudou chodit do kostela. V církvi je asi stále dost takových, kterým nejsou praktiky inkvizice úplně cizí.