Miroslav Kalousek: Mimořádný dárek od státu

Takový je to povzbuzující pocit. Doba vymknuta z kloubů šílí, ale na některé věci se můžete pořád spolehnout. Jednou z takových věcí je jistota, že kdykoliv začne diskuse o dividendové politice ČEZ, začne kvalifikovaný ekonomický novinář Jan Macháček bojovat za menšinové akcionáře, kteří jsou ve svém benefitu odkázáni na rozhodnutí ministra financí, jako akcionáře většinového. Zažil jsem to již před šesti lety. Tehdy Topolánkova vláda rozhodla, že nedostatek zdrojů ve státním rozpočtu na infrastrukturu ve výši 35 miliard korun doplní zdroje ČEZ. Jako řešení se nabízela výplata superdividendy, jenže z dobrých důvodů jsem zvolil jiný postup, a sice zpětný odkup akcií s následným snížením základního jmění společnosti. V otevřených zdrojích je dodnes dohledatelná hlasitá mediální kritika tohoto kroku. Stát vydělal, soukromníci ne... V čele kritického proudu stál Jan Macháček s brilantními analytickými argumenty, proč by superdividenda byla výhodnější než mnou realizovaná operace. Ve všem měl pravdu, jen na jedno zapomněl. Stát vlastnil jen necelých 66 procent, a na superdividendě by tedy vydělali především menšinoví akcionáři, jejichž jedinou prioritou je benefit a nejsou zatíženi odpovědností za rozvoj podniku a energetickou bezpečnost státu.