Nedávno jsem narazil na člověka, pro kterého je všechno špatně, a navíc "se s tím nedá nic dělat". Určitě to znáte - jde o osobu, jejíž kyselá nálada snižuje i pH pitné vody. Nemám to podloženo sociologickou studií, ale někdy mám pocit, že je u nás takových lidí víc než jinde. Nejsme spokojení, ale místo toho, abychom se snažili situaci zlepšit, neustále se utvrzujeme v tom, že jsme bezmocní a sami nic dělat nemůžeme. Tento postoj se promítá do osobního i pracovního života. V masovém měřítku se pak promítá do politiky. Kolik lidí nejde k volbám jen proto, že "se stejně nic nezmění" a "nemá to cenu"? A kolik z nás volí politika, který za těch x předchozích mandátů v lepším případě neudělal nic podstatného, v horším dokonce škodil, a to jen proto, že ho známe?
- Veškerý obsah HN.cz
- Mobilní aplikace
- Bez reklam
- Odemykejte obsah pro přátele
- Články v audioverzi + playlist
- Možnost kdykoliv zrušit
Přidejte si Hospodářské noviny
mezi své oblíbené tituly
na Google zprávách.



