Další asijský primát

Při nedávném literárním turné po Číně a Koreji jsem se nepřekvapivě dozvěděla plno věcí, o nichž jsem do té doby neměla ani tušení. Z Pekingu že prchají zahraniční diplomaté s rodinami jen proto, že hodnoty znečištění ovzduší až několikasetkrát překračují limity povolené EU, zato ale že v hlavním městě Číny existuje několik obrovských čtvrtí plných galerií se současným čínským uměním. Katedra soulské bohemistiky že je největší mimo Evropu a že až do začátku sedmdesátých let na tom byla Jižní Korea ekonomicky hůře než ta Severní. O svobodě pak nelze dnes hovořit nejen v Severní Koreji, ale plně ani v té Jižní. V zemi, na kterou v českých médiích (pomineme-li korejskou kinematografii, letní olympijské hry v Soulu a polické přetahovačky se Severní Koreou) v podstatě nenarazíme.