Té písničce Ivana Mládka nešlo na začátku osmdesátých let uniknout. Rozhlasová stanice Hvězda ji hrála pořád. Jmenovala se "Pojď v moji realitu" a než odezněla celá, stihl jsem ji při každé sloce milovat a u refrénu nenávidět. Důvod byl přitom stejný: neuvěřitelná jazyková tupost té doby. Mládek si z ní mistrně utahoval, ale pak na člověka dosedla tíseň, že to vlastně legrace není, protože to je univerzální jazyk pokročilé husákovské normalizace. A cestování se mu nevyhnulo.

Zbývá vám ještě 90 % článku
Číst dál za 40 Kč na první dva měsíce
Nebo zkuste předplatné bez reklam a s mobilní aplikací za 80 Kč.
Máte již předplatné? Přihlaste se