Z Olympu na dno

Je lepší být neviditelný, je mi to už takový prostě příjemnější," říká Oldřich Válek rozvážně u kávy v restaurantu v Moravských Budějovicích a zhluboka potáhne z cigarety, která v obřích dlaních vypadá jako titěrná zmenšenina. "Nemám to rád. Normálně mě skoro ani nepozdravěj, pak se nalijou a chtěj se najednou bavit o hokeji."

Přes den Oldřich Válek pracuje ve fabrice na kartony. Lepí a přenáší krabice různých velikostí. Večer jezdí na budějovický "zimák". Má tady druhou práci. S manželkou obsluhuje ve stadionovém bufetu U Žihadel, roznáší pití, účtuje a trochu se baví s hosty. Do dvanácti už ale obvykle mívá utřené stoly, zvednuté židle a je na cestě domů, aby stihnul ráno brzo vstát na ranní šichtu.