Mládí a cukrkandl neznají slitování
Ivan Sergejevič Turgeněv
Jarní vody
(Přeložila Pavla Bošková)
Odeon 2014, 176
Největší kosmopolita a nakonec i odrodilec mezi velikány ruské klasické literatury poukazoval na rozevlátý idealismus a velikášské manýry svých krajanů při srážce s kulturou západní Evropy. Jak příznačné pro každou vlnu ruské migrace, a nejen pro bohatýry zbloudilé v Německu poloviny devatenáctého století, což později zjistil třeba i Joseph Conrad. Turgeněvův mladík Sanin by ve Frankfurtu roku 1840 ze srdce rád splynul s kráskou z rodiny poněmčelého italského cukráře, jenže naletí na cukrkandl nastražený pijavicí ze staré vlasti. V novém - a nutně ne povedenějším - překladu rozvádí tato melancholická novela o zmarněné lásce postřeh bajkáře La Fontaina, podle něhož "čas mládí nezná slitování". Dlužno dodat, že ani naivkové Saninova typu si ho příliš nezaslouží.
Přidejte si Hospodářské noviny
mezi své oblíbené tituly
na Google zprávách.
