Jan Libich: Ekonomie střílí. A dává gól

V jakém sportu se šéf veřejně vyjádřil, že jedno z hlavních pravidel je "tragédie"? Ti, kteří zhlédli infarktové osmifinálové penaltové rozstřely mezi Brazílií a Chile či Kostarikou a Řeckem, asi tuší, že se jedná o fotbal. Ukazují ale také, že paralely mezi sportem a ekonomikou jsou silnější, než se zdá. Mezinárodní asociaci FIFA dlouhodobě vadí náhodnost penalt a to, že nejde o týmovou práci. Dále také obrovský tlak na exekutory pokutových kopů a psychické trauma těch, kteří je nepromění. Snaha FIFA snížit váhu penaltového rozstřelu se projevila přijetím takzvaného "zlatého gólu" v období 1993-2002 a stříbrného gólu v období 2002-2004. Tato pravidla měla zajistit, že v prodloužení bude padat více gólů, a tím pádem méně zápasů dojde do penaltového rozstřelu. Fiasko těchto systémů ekonomy nepřekvapilo, protože věnují pozornost vlivu pravidel na pobídky aktérů ekonomických klání. Bylo jim jasné, že pravidlo "náhlé smrti" nejenom zvýší "odměnu" za vsítěný gól, a tudíž pobídky hráčů k útočné hře v prodloužení, ale zároveň zvýší "trest" za obdržený gól, a tudíž pobídky k defenzivě. A jak se ukázalo, tento druhý efekt byl silnější díky fenoménu zvanému "averze ke ztrátě".