Pětadvacetiletého Jana Princlíka povinná vojenská služba minula. Zatímco řada vysloužilců na ni dnes vzpomíná jako na nutné zlo, on sám si chtěl dobrovolně zkusit alespoň její náhradu - krátce po přijetí na vysokou školu vstoupil do aktivních záloh. "Zní to možná pateticky, ale vedly mě k tomu vlastenecké pohnutky. Zároveň jsem ale věděl, že mi může jen prospět, pokud se ocitnu v prostředí, kde je vyžadována disciplína," vypráví Princlík.

Zbývá vám ještě 90 % článku
Předplatné za 30 Kč
  • První 2 měsíce za 30 Kč měsíčně, poté za 179 Kč měsíčně
  • Možnost kdykoliv zrušit
  • Odemykejte obsah pro přátele
  • Nově všechny články v audioverzi
Máte již předplatné?
Přihlásit se