Petr Fischer: Smích poražených ve filmovém srpnu

Filmová reflexe srpna roku 1968 zdá se být poněkud nedostatečná. Soudě alespoň podle toho, co je kolem výročí Srpna k vidění. Když už se televize veřejné služby rozhodne naplňovat své poslání a uspořádá přehlídku filmů nějak souvisejících se Srpnem, skončí to u Kaufmanovy Nesnesitelné lehkosti bytí a Drhových Anglických jahod. Špačkova Pouta či 80 dopisů Vladimíra Kadrnky jsou sice velmi dobré filmy, ale k Srpnu se vztahují jen nepřímo. Podobně jako ostatní snímky, které v sérii chyběly: Zemský ráj to napohled režisérky Pavláskové, který anekdoticky popisuje proměnu světa po Srpnu, Hřebejkovy Pelíšky, gagové cvičení přežívajících hrdinů, které se nám právě proto stále tak líbí, anebo Hořící keř režisérky Angniezsky Hollandové, v němž sugestivně narůstá dusivá posrpnová atmosféra.