Jiří Schneider: Je dobré být v alianci, i když není dokonalá

Není to tak dávno, co zněly předpovědi, že po odchodu z Afghánistánu bude NATO hledat smysl své existence. Nyní, na úvod summitu aliance, který před víkendem proběhl ve Walesu, jsme od generálního tajemníka Anderse Rasmussena slyšeli: "Ocitli jsme se v dramaticky změněném bezpečnostním prostředí. Na východě Rusko útočí na Ukrajinu. Na jihu je Islámský stát pro Evropu bezprostřední hrozbou."

Na summitu si asi málokdo kladl otázku, k čemu NATO slouží. Spíše se hlavy států a vlád dohadovaly, na jaké úkoly aliance stačí a jaké problémy sama schopna řešit není. Základním úkolem zůstává kolektivní obrana. Společné jednotky rychlé reakce budou napříště primárně určeny k tomu, aby kteréhokoli člena v jeho obraně mohly obratem posílit. Pod společnou obranu se dostala i kybernetická bezpečnost a NATO bude aktivnější ve strategické komunikaci. Vzhledem k mezinárodní situaci bylo načase. Vliv aliance mimo její hranice je ovšem omezený a vyžaduje spolupráci s dalšími partnery. Bez mezinárodních organizací, zejména OSN a OBSE, se neobejde. Ukázalo se to na Balkáně, v Afghánistánu, na Blízkém východě a dnes na Ukrajině.