Turecké investice do infrastruktury znamenají šanci pro české podniky

Růst tureckého hospodářství se v posledních dvou letech propadl z hodnot kolem 9 % na čísla v rozmezí 2-4 %. Revidují se i odhady dalšího růstu HDP v následujících letech. Mezinárodní měnový fond snížil odhad pro Turecko na rozmezí 2,3-3,5 %. Agentura Moody's Turecku pro letošek ponechala rating Baa3, nicméně stabilní výhled změnila na negativní. Jednou z příčin může být růst vnitřního zadlužení.

V Turecku v posledních letech výrazně roste zadlužení domácností, jejichž dluh v poměru k disponibilním příjmům dosáhl v loňském roce 55 %. Tato úroveň je oproti západním standardům stále relativně nízká, nicméně dynamika růstu zadlužení vyzývá k obezřetnosti. Téměř milion lidí není schopno splácet osobní úvěry, což znamená 49% nárůst oproti roku 2012.

Míra úspor domácností je zároveň nejnižší za posledních 30 let. Turecká vláda na situaci reagovala regulací užívání kreditních karet. Od roku 2002 vzrostlo i zadlužení firem, a to z 6,5 miliardy dolarů na 170 miliard dolarů v roce 2013. Desetinu těchto dluhů navíc tvoří krátkodobé úvěry se splatností do 12 měsíců. Omezení domácí spotřeby může mít pro Turecko následky ve výrazném poklesu růstu ekonomiky, protože HDP je saturován spotřebou zhruba z 80 %. A právě spotřeba, často živená i půjčkami, vedla v posledních deseti letech k nárůstu střední třídy téměř na dvojnásobek.

POKLES PŘÍMÝCH ZAHRANIČNÍCH INVESTIC

Kromě toho se Turecko v posledních letech potýká s mírně klesající hodnotou přímých zahraničních investic (propad z let 2009-2010 sice v roce 2011 vystřídal nárůst na 16,2 miliardy dolarů, v loňském roce ale tato hodnota činila už jen 12,8 miliardy dolarů). Nejvyšší investice plynou do Turecka z Velké Británie, Rakouska, Nizozemska a Německa. V roce 2013 v zemi významně investovalo i Rusko a Ázerbájdžán. Peníze ze zahraničí nejčastěji směřují do potravinářského, chemického (včetně farmaceutického odvětví a zpracování kaučuku a plastu) a textilního průmyslu. Zatímco růst HDP se v posledních dvou letech zpomalil, inflace se naopak víceméně drží na stejných hodnotách.

STRUKTURA A VÝVOJ TURECKÉHO OBCHODU

Turecký vývoz s výjimkou let 2009-2010 kontinuálně rostl, za posledních deset let se zvýšil zhruba 2,5krát. Mezi nejvýznamnější obchodní partnery Turecka z hlediska dovozu patří Rusko (10,0 %), Čína (9,8 %) a Německo (9,6 %). Z dlouhodobého hlediska nejvyšší dynamiky na tureckém trhu dosahuje Čína a Írán, naopak lehce ztrácejí Spojené státy americké a Německo.

Tři desetiny tureckého dovozu v roce 2013 tvořily dodávky z oblasti strojírenství a dopravy, další významnou oblastí dovozu do Turecka jsou položky související s energetikou, ať už se jedná o suroviny pro další zpracování, či dovoz samotné elektrické energie (22,6 %), dále pak tržní výrobky tříděné dle materiálu (14,5 %) a produkty chemického průmyslu (11,6 %).

ČESKÝ VÝVOZ NA TURECKÝ TRH

Objem českého vývozu do Turecka se v průběhu posledních pěti let ztrojnásobil a v roce 2013 činil 43,2 miliardy korun. K oblastem vývozu, které z českého pohledu zaznamenávají dlouhodobě nejvyšší zisky, patří doprava (33,1 % českého vývozu v roce 2013), strojírenství (24,6 %) a elektronika s elektrotechnikou (12,6 %). České portfolio na tureckém trhu dále doplňují chemický průmysl a slévárenství, hutnictví a kovozpracující průmysl.

Český vývoz v oblasti dopravy tvoří ze dvou třetin osobní automobily, další téměř třetinu (28 %) pak části motorových vozidel. Turecká vláda v roce 2011 schválila oficiální strategický dokument, kterým se zavazuje zvýšit konkurenceschopnost země, provést strukturální transformaci a zvýšit přidanou hodnotu tureckých výrobků automobilového, ale i železničního průmyslu díky využití moderních technologií. S tím souvisí i snaha o zpřehlednění legislativního rámce, snížení administrativní zátěže a investice do dopravní infrastruktury.

Právě do rozvoje dopravy a infrastruktury turecká vláda v roce 2013 směrovala třetinu veškerých investic. Lze předpokládat, že během realizace příslušných staveb bude turecký trh silněji poptávat produkty, které je budou moci využít - tedy z pohledu českého exportéra především automobily a železniční vozy či lokomotivy. Tuto tezi podporuje i fakt, že oproti EU, kde na 1000 obyvatel připadá v průměru 500 vozidel, v Turecku je to pouhých 165 vozů.

Tento fakt se již promítl i do struktury českého vývozu do Turecka a výrobky z oblasti dopravy přinesly českým exportérům nejvyšší tržby ze všech oblastí - 14,3 miliardy korun, což je téměř trojnásobek oproti roku 2009. V oblasti strojírenství se na tureckém trhu nejčastěji uplatňují stroje k automatickému zpracování dat (21 %) a dále produkty související s vodohospodářskou či energetickou výstavbou - turbíny na vodní páru (9 %), čerpadla, zdviže kapaliny (9 %), vývěvy a kompresory (9 %). V oblasti elektroniky a elektrotechniky sledujeme dvě významné skupiny - výrobky související s elektrickými obvody (spínače a ochrana obvodů - 30 %) a opět produkty určené pro energetický sektor (elektrické generátory a generátorová soustrojí - 17 %).

ČESKÉ PŘÍLEŽITOSTI

Turecká ekonomika se rozvíjí a podmínkou jejího dalšího rozvoje je zejména modernizace a nová výstavba infrastruktury, ať již dopravní, komunikační, energetické, či vodohospodářské. Z tohoto důvodu se potenciální nové příležitosti pro české exportéry nabízejí zejména v energetickém sektoru, v oblasti environmentální technologie ve vodohospodářství a sanaci odpadů, v nanotechnologii, důlních zařízeních a technologii a již zmíněném automobilovém průmyslu včetně dopravních systémů.

Václav Hofman
analytik, Centrum informačních služeb, CzechTrade