V Praze na budově IPS byl neon, jenž i ve tmě celému náměstí Kubánské revoluce a přilehlým ulicím vypaloval cejch "Se Sovětským svazem na věčné časy a nikdy jinak!". "Příjmení, které jsem zdědil, se mému okolí, asi zcela zákonitě, jevilo být právě takovým nápisem," vzpomíná politolog Michael Romancov na své dětství před listopadem 1989.
"Poprvé jsem narazil zcela nevědomky. Velmi brzy jsem se naučil mluvit, a díky dědovi i rusky. Přeplněná tramvaj v srpnu 1971 opravdu nebyla vhodným prostředím na promluvu v ruštině, byť z úst tehdy ještě ne dvouletého dítěte. Máma prý byla ráda, že nás, podotýkám na zastávce, z tramvaje jen vyhodili a že kočárek, mě i sebe mohla domů dopravit pěšky. Tehdy jsem se začal učit, že ne všechno z toho, co se říká doma, se může říkat i venku, a to včetně volby jazyka," píše Romancov.
- První měsíc za 40 Kč, poté za 179 Kč měsíčně
- Možnost kdykoliv zrušit
- Odemykejte obsah pro přátele
- Nově všechny články v audioverzi
