Když musela Česká filharmonie v neděli v newyorské Carnegie Hall už podruhé přidávat, někteří posluchači v zadních řadách přeslechli název skladby, kterou šéfdirigent Jiří Bělohlávek právě oznámil. "Co říkal?" zeptal se kdosi polohlasně. "Oskar Nedbal: Valse Triste," odpověděl tiše přes rameno do řady za sebou Antonín Dvořák.
Přesněji řečeno Antonín Dvořák III., jak byl včera v New Yorku představován. Stejně jako jméno nejsou ani jeho plnovous a rysy tváře podobné čistě náhodně. Pětaosmdesátiletý vnuk slavného českého skladatele měl velmi dobrý důvod, aby se vládním speciálem vypravil přes oceán do New Yorku a vůbec poprvé v životě se podíval do Carnegie Hall. Tím důvodem byl návrat na místo činu, a to nejen Dvořákovy v Americe nejslavnější skladby - tedy Deváté symfonie řečené Novosvětská -, na pódium, kde měla v prosinci 1893 svoji světovou premiéru. Vůbec poprvé se do New Yorku zároveň vrátil i rukopis symfonie, jejž Dvořák v roce 1895 odvezl zpět domů a který od té doby až do teď neopustil Čechy.
- Veškerý obsah
- Bez reklam
- Mobilní aplikace
- Veškerý obsah
- Bez reklam
- Mobilní aplikace
- Veškerý obsah
- Bez reklam
- Mobilní aplikace



