Nejlepší kamarád mého táty byl pan Christakis. Pracovali spolu ve fabrice a pak šli vždycky na jedno. Pan Christakis byl Řek, jeden z těch Řeků, co k nám jako děti utekli z Řecka před občanskou válkou, vykládal můj táta, který si s ním strašně rád povídal, ale ještě radši se s ním hádal, a když na ně dva teď myslím, mám z tátova vyprávění pocit, že se vlastně hádali pořád. Štěkali po sobě jako psi. Kousali se. Skoro tekla krev. Tak nádherné hádky to byly.

Zbývá vám ještě 90 % článku
Číst dál za 40 Kč na první dva měsíce
Nebo zkuste předplatné bez reklam a s mobilní aplikací za 80 Kč.
Máte již předplatné? Přihlaste se