Je suis Charlie. A co dál?

Na náměstí Terreaux v Lyonu se ve středu večer schází tichý dav. Lidé, kteří se vzájemně neznají a sešli se na základě výzvy ze sociálních sítí zcela spontánně, aby sdíleli své pocity, dojetí, zděšení, ohromení, a také ve společném odporu vůči rezignaci. Převládá ticho.

Není to ticho těch, kteří nevědí, co říci. Není to ani mlčení, kterým se vyjadřují ti, kteří jsou zneužiti. Ne. Je to ticho pramenící ze společného pocitu, trochu jako ticho těch, kteří se znají tak dobře, že si nemusejí nic říkat, aby mohli sdílet své emoce. Je to ticho, které vychází z jejich emocí. Emocí, které nevyjadřují ani nenávist, ani chuť pomsty.