Ne zcela vyprodané hlediště newyorské Metropolitní opery mohlo v sobotu signalizovat, že spojení hudby Petra Iljiče Čajkovského a Bély Bartóka aktovkami Jolanta a Modrovousův hrad není šťastný dramaturgický tah. Spíš se ale publikum spletlo. V "přenosové éře" totiž šlo o přelomovou událost.
Nikoli kvůli sopranistce Anně Netrebkové. I když právě ona je od přenosů do kin neodmyslitelná už od toho prvního v roce 2007 a pro titulní roli slepé královské dcery Jolanty si neomylně našla snivý, okouzleně dívčí výraz, úchvatný pěvecky i herecky. Rozhodující nebyl ani svrchovaný dirigent Valerij Gergijev, jehož světová pověst ještě převyšuje Netrebkovou.
Zbývá vám ještě 80 % článku
Předplatné bez reklam první 2 měsíce za 80 Kč
- Veškerý obsah HN.cz
- Mobilní aplikace
- Bez reklam
- Odemykejte obsah pro přátele
- Články v audioverzi + playlist
- Možnost kdykoliv zrušit
Máte již předplatné?
Přihlásit se
Přidejte si Hospodářské noviny
mezi své oblíbené tituly
na Google zprávách.
