Zakončil jsem titulek otazníkem ve chvíli, kdy kolem mě procházela nejmladší vnučka a – vidouc slova Byl Beethoven nacista? – zeptala se: „To nemyslíš vážně, dědo, že ne?“
Připomněl jsem jí, že vloni, když na gymplu probírali fundamentalismus a chtěla o tom ode mě nějaké odpovědi, uvedl jsem pár jmen a poprosil ji, aby mi řekla, jestli ta či ona nebo ten a ten jsou fundamentalisti, a díky tomu se jí mnohé vysvětlilo, takže se většinou trefila. I když o jedné učitelce, co je taky poslankyní, řekla, že je spíš kráva než fundamentalistka.
Omlouvám se za ten úvod, ale je – vlastně – povinností nás všech ozývat se, jakmile se kdekoliv na světě začne připomínat jakákoliv – opakuji jakákoliv ideologie vraždící všechny, kteří s ní byť jen nesouhlasili, natož se postavili proti ní. Ony miliony mrtvých a umučených ve jménu Hitlera a Stalina dodnes nelze vyčíslit, a už ani ty, co zahynuli ve jménu současné černé víry.
Krátce potom, co vyšel program Pražského jara na letošní sezonu, do kanceláře festivalu dorazil dopis od anonymní pisatelky, v němž nepříliš vybíravými slovy spílala Pražskému jaru, že dovolilo, aby festival Mou vlastí zahajoval orchestr ze země, která ve jménu nacismu a tak dále… Přečetl jsem si ten dopis a hned si vzpomněl, jak se ve jménu komunismu nesměli po okupaci bratrskými vojsky hrát a zpívat Braniboři v Čechách. Braniborští okupanti.
Začíná Pražské jaro. Letos odčiní poválečnou křivdu vůči Němcům - fokus ZDE
Má vlast je krásná poprvé i po deváté, říká dirigent Hengelbrock - profil ZDE
Chodil jsem na gympl v Praze ve Velvarské (nyní Evropské, předtím Leninově), kde uměnímilovná parta študáků prostřednictvím školního rádia pořádala koncerty (do té party také patřili bratři Koptové či jeden z našich nejlepších překladatelů a literárních historiků Jindřich Pokorný) všelijakých hudebních žánrů od Ježka a Gershwina až po Stravinského a Louise Armstronga. Jednou také pustili Schubertovu Nedokončenou, a v poledne na velké ceduli vedle ředitelny pár oktavánských komunistů protestovalo proti hraní nacistické muziky.
Ví se o mně, že jsem byl skoro deset let zavřený. Taky s těmi, kteří se i v kriminále dovedli hádat kvůli Smetanovi a Dvořákovi, a – přestože celá moje rodina byla hodně múzická – teprve oni mě pořádně naučili milovat Smetanu i Dvořáka. A Janáčka a Martinů (toho zločineckého emigranta) a další a další. Jakož i nacistu Bacha a Mozarta, jenž byl poddaným Habsburků, kteří nás Čechy tak utiskovali.
Onehdy jsem viděl v televizi, jak islamisti likvidovali tisícileté kulturní památky, a přitom jsem si vzpomněl na tu anonymní paní. Že by se k nim měla přidat, vyučit se a pak u nás vyhodit do povětří sochu Beethovena. Nebo Goetha – to je podle ní nejspíš taky nacista.
U Žlutých lázní v Podolí se na hřišti houpal asi čtyřletý klučina a přitom si zpíval: „Znám jednu dívku, ta má dukáty…“
Je prima slyšet z dětských rtů, že to s námi není tak zlé…
Autor je spisovatel a scenárista
Přidejte si Hospodářské noviny mezi své oblíbené tituly na Google zprávách.
Tento článek máteje zdarma. Když si předplatíte HN, budete moci číst všechny naše články nejen na vašem aktuálním připojení. Vaše předplatné brzy skončí. Předplaťte si HN a můžete i nadále číst všechny naše články. Nyní první 2 měsíce jen za 40 Kč.
- Veškerý obsah HN.cz
- Možnost kdykoliv zrušit
- Odemykejte obsah pro přátele
- Ukládejte si články na později
- Všechny články v audioverzi + playlist