První atomová katedrála v českých zemích

Čtyři kulatá výročí v jediném roce, to se podaří málokomu. Mezi tyto šťastné oslavence patří Jaderná elektrárna Dukovany. Letos slaví 30 let od startu prvního reaktoru (12. února), první vyrobené elektřiny (24. února) a zahájení zkušebního (3. května) i trvalého provozu prvního bloku (3. listopadu).

První tři desetiletí provozu se odehrála bez nezdravě adrenalinových situací. Naopak, podle měřítek mezinárodní jaderné organizace WANO patří dukovanská elektrárna do první pětiny nejlépe provozovaných jaderných elektráren na světě. Za prvních 30 let provozu vyrobila přes 385 miliard kilowatthodin elektřiny a snížila až příliš nezdravou závislost české energetiky na uhlí.

Na počátku celého příběhu je třeba hledat neúspěch. Potíže spojené s vývojem a stavbou vlastního modelu těžkovodního reaktoru A-1 přiměly vládu tehdejšího Československa obrátit se na Sovětský svaz. Výsledkem byla dohoda z roku 1970 o výstavbě dvou jaderných elektráren s lehkovodními reaktory typu VVER-440 o elektrickém výkonu 440 megawattů.

Tehdy se jednalo o technologickou novinku, první dva reaktory tohoto typu Rusové v té době teprve stavěli v Novovoroněžské jaderné elektrárně. "Správný čas pro lehkovodní reaktory přišel ve chvíli, kdy došlo ke zvládnutí přijatelně levné technologie obohacování uranu," říká František Hezoučký, který byl v 80. letech hlavním inženýrem spouštění dukovanské elektrárny.

Přednost dostalo energeticky deficitní Slovensko, kde v 70. letech vyrostla jaderná elektrárna v Jaslovských Bohunicích u Trnavy. Až poté se dostala na řadu česky hovořící část federace. Volba padla na jih Moravy, konkrétně na rovinatou a geologicky stabilní krajinu mezi obcemi Dukovany, Slavětice a Rouchovany.

Podle původních plánů měla výstavba začít již v roce 1973, ale skončila dříve, než stačila jakkoli pokročit. Československo dalo přednost novějšímu typu reaktorů VVER-440 s vyšší úrovní bezpečnosti. Z dnešního pohledu to bylo rozumné rozhodnutí. Projekt sice nabral pětileté zpoždění, ale pokud by v Dukovanech vyrostly starší reaktory, museli bychom je v době vstupu do Evropské unie odstavit. Stejně tak, jako Slováci byli nuceni ukončit provoz dvojice starších bloků v Jaslovských Bohunicích.

Z dnešního pohledu překvapí rozpočet stavby ve výši pouhých 25 miliard československých korun i svižné tempo výstavby. Stavební práce začaly v roce 1978, hotovo bylo v létě 1987, kdy zahájil zkušební provoz poslední, čtvrtý blok.

Dokonce se v Dukovanech podařilo něco, co nikdo na světě nezopakoval - v jednom kalendářním roce byly uvedeny do zkušebního provozu dva výrobní bloky. "Výhodou byla mimořádně vysoká kvalifikace lidí na stavbě. Mnozí měli bohaté zkušenosti z předchozí výstavby uhelných a vodních elektráren," vzpomíná František Hezoučký.

Až na výjimky se jednalo o dílo československých dodavatelů - více než 85 procent použitých zařízení a technologií bylo domácího původu. Generálním dodavatelem stavby byly Průmyslové stavby Brno a generálním dodavatelem technologie Škoda Praha. Prováděcí projekt vypracoval Energoprojekt Praha, reaktory a turbíny vyrobila Škoda Plzeň a parogenerátory Vítkovice.

Také zde nebyla nouze o nečekané komplikace, ale nakonec vše dobře dopadlo. "To máte na každé velké stavbě. Kdyby nebyly problémy, nepotřebovali bychom inženýry. Jejich úkolem je problémy vyřešit," poznamenal Hezoučký.

Práce se neomezovaly jen na planinu u Dukovan. Provoz elektrárny by nebyl možný bez zajištění dostatečného množství vody. Současně tedy bylo nutné postavit na řece Jihlavě vodní nádrže Dalešice a Mohelno. Ty nejsou jen zásobárnou vody, v Dalešicích vyrostla ve své době největší tuzemská přečerpávací vodní elektrárna, jejímž úkolem je udržovat rovnováhu mezi výrobou a spotřebou elektrické energie.

Ambice tehdejších projektantů mířily ještě výše. Dukovanské bloky měly dle původních plánů vedle výroby elektřiny zajistit také vytápění jihomoravské metropole Brna. Po pádu komunistického režimu v závěru roku 1989 však padly i tyto plány. ČEZ oživil záměr na stavbu horkovodního potrubí v roce 2010. Vzhledem k slabému zájmu brněnských politiků i odporu části obcí na trase horkovodu však projekt znovu skončil u ledu.

Jiné plány se naopak realizovat daří. Jaderná elektrárna Dukovany má za sebou několik modernizačních projektů, které navýšily objem výroby elektřiny i spolehlivost provozu. Během 90. let vyráběla elektrárna okolo 12 miliard kilowatthodin elektřiny, nyní je to díky navyšování výkonu více - přes 15 miliard.

V roce 1995 zde byl uveden do provozu první sklad použitého jaderného paliva, po jeho zaplnění v roce 2006 jej doplnil nový sklad s více než dvojnásobnou kapacitou.

Provoz elektrárny přímo vytváří skoro tři tisíce pracovních míst, z toho 1130 zaměstnává ČEZ a zbylých 1800 spolupracující firmy. Elektrárna Dukovany je tudíž největším zdrojem pracovních míst na Třebíčsku.

Prospěch z jejího provozu však má celá republika. Díky příznivým výrobním nákladům (okolo 0,60 koruny za kilowatthodinu) se dukovanská elektrárna řadí k nejekonomičtějším energetickým zdrojům v tuzemsku. Patří proto mezi hlavní generátory zisku energetické skupiny ČEZ, jehož významná část směřuje do státního rozpočtu.