Možná někdo pochybuje, proč jsou důležité festivaly jako ten, který dnes začíná v Trutnově. Ale stačí se podívat do Španělska: tamní reggae přehlídka Rototom Sunsplash před pár dny zrušila koncert židovskému hudebníkovi Matisyahuovi, protože odmítl poskytnout stanovisko k izraelsko-palestinskému konfliktu. Přesněji: odmítl podepsat deklaraci, kterou mu jako jedinému z účinkujících zaslalo hnutí Boycott, Divestment and Sanctions volající po sankcích Izraele a mezinárodním bojkotu všeho izraelského.

Je to dost nevídané: aby byl umělec ztotožňován s politikou vlády, v tomto případě navíc vlády cizí, kterou nevolí a jejíž politiku nikterak neovlivňuje. Matisyahu je rodilý Američan − názor na Izrael se po něm chce jen proto, že se hlásí k židovské víře.

A hnutí BDS o ten názor stojí, protože Izrael považuje za "apartheidní stát". Donutit ho, aby změnil postoj vůči Palestincům, lze podle aktivistů jedině celosvětovou nátlakovou kampaní.

Aby podobné skupiny existovaly a hledaly podporu u slavných hudebníků, je jistě v pořádku. Palestince, kteří se s názory hnutí ztotožňují, taková podpora určitě povzbudí v úsilí o to, co považují za boj o důstojnější, spravedlivější život. Budiž.

Je však naprosto nezbytné bránit se před tím, aby byli hudebníci (spisovatelé, filmaři, výtvarníci…) bráni jako rukojmí kvůli svému vyznání (barvě pleti, původu, sexuální orientaci…) a cenzurováni, jestliže si myslí něco jiného než aktivisté. Aby byl, jako v tomto případě, každý židovský muzikant automaticky podezříván, že je tak nějak zodpovědný za všechno, co kde který žid udělal. A musel preventivně podepisovat jakousi deklaraci.

Kdepak pomoc sociálně deprivovaným Palestincům − v tomto případě je hnutí BDS tím, kdo utlačuje a diskriminuje jiné. Vede neférovou kampaň, na jejímž konci dnes do Trutnova přijíždí koncertovat Matisyahu, "sionista", který "podporuje apartheid a etnické čistky", jak mu aktivisté podsunuli na sociálních sítích.

Teď trochu s odstupem. To celé je dobrá příležitost uvědomit si, že žádný Rototom Sunsplash, za nějž by se − jak se stalo včera odpoledne − musela omlouvat španělská vláda, v Česku není. Je tu Open Air Festival Trutnov, který nejenže Matisyahuovo vystoupení nezruší, ale jenž se v minulosti přimlouval za propuštění Pussy Riot či vloni za politické vězně v Ázerbájdžánu. Je tu hudební přehlídka United Islands, která podpořila kubánské disidenty, a jsou tu také festivaly Colours of Ostrava a Respect, kde pravidelně vystupují − řečeno s dobou − "arabští uprchlíci".

Zdá se to samozřejmé, ale v Evropě to tak samozřejmé není. Český porevoluční důraz na lidská práva a svobodu slova v 90. letech vstřebala jedna generace a dnes ho předává dál také tímto způsobem. Člověk by si toho měl vážit − aby jednou neodešel s ostudou jako Španělé.

Související
Newsletter

Týden v komentářích HN

Máte zájem o informace v širších souvislostech?

Každý pátek dopoledne od nás dostanete výběr komentářů, které se během týdne objevily v Hospodářských novinách. Těšit se můžete na texty Petra Honzejka, předního ekonoma Tomáše Sedláčka, kardiologa Josefa Veselky a dalších. Výběr pro vás připravuje Jan Kubita.

Přihlášením k newsletteru beru na vědomí, že mé osobní údaje budou zpracovány dle Zásad ochrany osobních a dalších zpracovávaných údajů, a souhlasím se Všeobecnými obchodními podmínkami vydavatelství Economia, a.s. Z odběru se můžete kdykoli odhlásit.

Přihlásit se k odběru