Lukašenko. Nebo Lukašenko

Alexandr Lukašenko se rozhodl, že se stane popáté běloruským prezidentem, a o víkendu si to nechal od tamních voličů formálně odsouhlasit.

Nazvat běloruské volby svobodnými si sice nedovolí ani čeští komunisté (někteří z nich plnili funkci "pozorovatelů"), ale nutno říct, že Lukašenkovi nahrává i nejednota běloruské opozice. Ta se opět nedokázala shodnout na jednotném kandidátovi. A tak hlavní slovo měla ta část společnosti, jejíž náhled reprezentuje osmašedesátiletá Tamara Krylovičová, citovaná agenturou AP: "Život se stal tvrdším, ale Lukašenko slibuje jistotu a stabilitu. Jen se podívejte, co demokracie přinesla Ukrajině: válku a bídu." Běloruská stabilita podpíraná levným ruským plynem a přivřením očí evropských politiků, vděčných Lukašenkovi za zprostředkovatelskou roli v ukrajinském konfliktu, se zdá být nezničitelná.