Po útocích v pařížském klubu zbývá jediné: Jít na koncert zpěvačky Hindi Zahra

Různorodé reakce hudebníků na páteční teroristické útoky v Paříži lze pochopit: taktní zrušení koncertu, jak to udělali irští U2, i válečný křik americké zpěvačky Rosanne Cashové. "Do konce roku budeme hrát v klubu Bataclan," prohlásila. Ale stejně tak lze chápat mlčení a rozhodnutí o útocích vůbec nehovořit, což je případ pařížské zpěvačky Hindi Zahra.

Její koncert příští úterý v pražském Paláci Akropolis ukáže přesně tu tvář Francie, na kterou teroristi cílili napadením klubu Bataclan: bezstarostnou, radost ze života oslavující hudbu, v níž se kosmopolitně prolínají evropské a africké styly.

Řečeno s dobou je navíc Zahra příkladem "integrovaného uprchlíka", dítěte ze severní Afriky, které do Paříže přišlo ještě nezletilé, vystřídalo různá zaměstnání − mimo jiné v galerii Louvre −, vstřebalo místní hudbu a teď ji posouvá dál.

Přestože se letos šestatřicetiletá zpěvačka narodila v Maroku a v repertoáru má dvě písně v berberštině, její hudba je čistá Paříž: žádná muzika od kořenů, nýbrž kombinace příjemných kavárenských šansonů v duchu Françoise Hardyové, flamenka, bossa novy, afrokubánských rytmů či pouličního stylu jazz manouche, jímž v Paříži od začátku 20. století swingovali cikánští muzikanti. To vše zpívané převážně anglicky a na dvou deskách Hindi Zahra – pět let staré Handmade a letošní Homeland – tu a tam přizpůsobené mustrům pro správný rádiový hit.

Naživo, jak ukázalo její letošní vystoupení v marocké Essaouiře, je Zahra spontánnější a hudebně zajímavější: obstojně hraje na kytaru i na perkuse, kontroluje svůj hlas a přirozeně se pohybuje před mikrofonem − však se neostýchala ani jako herečka v loňském snímku o arménské genocidě The Cut režiséra Fatiha Akina, s nímž se dostala na benátský filmový festival.

Teď je pro ni ale nejpříznačnější, jak ji koncem září zachytil pořad francouzského kanálu Culturebox: v inscenovaném vystoupení na jedné z pařížských střech, kde si hrají děti a sousedé poslouchají z oken, zatímco produkce na zeď trikově dokresluje malované ptáky a na oblohu zavěšuje hravá dětská sluníčka.

Tohle "velké klišé o Paříži" se ve světle útoku na klub Bataclan stalo na čas ohroženým druhem radosti. A Hindi Zahra, která v Bataclanu − kde svého času začínal i slavný Maurice Chevalier − rovněž koncertovala, si to dobře uvědomuje. O důvod víc se v úterý vypravit do Akropole.