V nových povídkách Harukiho Murakamiho se ženy ztrácejí mužům, kteří stoicky snáší osamělost

Věčný japonský čekatel na Nobelovu cenu za literaturu Haruki Murakami, jemuž nyní vyšel povídkový soubor Muži, kteří nemají ženy, míval už od svého prozaického debutu v roce 1979 zavedenou rutinu: jakmile dokončil román, začal pracovat na povídce, a jen co dokončil poslední povídku z tematického souboru, začal zase pracovat na románu. Psát román mu připadá jako sázet les, zato psaní povídek spíš jako vysazování květin na zahradě. Oba procesy se doplňují a vytvářejí krajinu, jíž si Murakami cení.