Česká stopa v novém Tarantinovi: Jen tak si zaštěkat s Morriconem

Zlatý glóbus by v neděli mohl získat Ennio Morricone, nikoliv Český národní symfonický orchestr. To je jasné, na americkou filmovou cenu je nominovaný autor. Přesto: jeden z nejvýznamnějších skladatelů filmové hudby nahrál soundtrack ke snímku Quentina Tarantina Osm hrozných, jejž od včerejška uvádějí i tuzemská kina, s českým orchestrem, s nímž spolupracuje rovněž osm let.

"Když jsme nahrávali, film už byl sestříhaný a Morricone jen vysvětloval, že máme hrát bez náznaku parodie, protože jde o vážnou scénu, nebo že jindy bude na plátně crčet krev," popisuje červencové natáčení v Praze trumpetista a zakladatel orchestru Jan Hasenöhrl.

Morricone se k tomu, aby opět složil hudbu pro western, nechal přemluvit po pětatřiceti letech. Sedmaosmdesátiletému autorovi, jenž proslul třeba melodií z Tenkrát na Západě, se hudba ke "kovbojkám" zajídá. Znamená pro něho jen několik běžných zakázek ze 60. let, které neprávem zastiňují pozdějších zhruba pět set soundtracků.

A také Tarantino v případě Osmi hrozných udělal výjimku. V jeho filmech měla hudba výjimečné postavení už v 90. letech.

Scény, jak zdrogovaná Uma Thurmanová tančí twist s Johnem Travoltou na skladbu Chucka Berryho, případně se "doráží" kokainem za zpěvu Neila Diamonda, by ve filmu Pulp Fiction bez muziky vůbec nebyly. I psychopat ztvárněný Michaelem Madsenem se ve snímku Gauneři naplno vyjevil až tancem okolo zmučeného policajta, k němuž vyhrávala píseň skupiny Stealers Wheel.

Tehdy si ale Tarantino vybíral hudbu k filmům jen z existujících nahrávek. Teprve u Osmi hrozných se poprvé v kariéře obrátil na skladatele, který by mu napsal původní hudbu. A oslovil Morriconeho, jehož tvorbu zná z italských westernů 60. let.

Snad Morriconeho odtažitost k této éře způsobila, že tak trochu "naschvál" v Osmi hrozných nepoužil nic z toho, co se od něj čekalo − hvízdání, zvířecí skřeky, práskání biče či údery kovadlin, všechny ty zvuky, jež kdysi do westernů přidal jen proto, že neměl peníze na plnohodnotný orchestr.

Dnes je ale má. A tak nejsilnější spojnici s Morriconeho kovbojskou hudbou v Osmi hrozných představuje krátká ouvertura pro zvonkohru, pod níž fagot buduje téměř hororovou náladu. A v ústřední melodii jsou tou spojnicí sborové křiky.

"Když jsme se vypravili do londýnských studií Abbey Road, abychom soundtrack natočili podruhé, tentokrát naživo na vinyl, s devadesáti hudebníky letělo i několik barytonistů. Jeli do Londýna jen proto, aby si zaštěkali v Morriconem," popisuje Hasenöhrl.

Z hudby k Osmi hrozným nejvíc utkví ústřední, ve filmu vytrvale opakovaný motiv. "Bručí" jej fagot Lumíra Vaňka za doprovodu bicích a smyčců vytvářejících napětí jedinou notou. Pak se přidají violoncella, po nich kontrabasy, později téma přebírají trubky − sedm a půl minuty "klasického" Morriconeho. Jakkoliv spíš než westerny připomíná skladatelovu hudbu ke gangsterce Neúplatní z roku 1987.

V Osmi hrozných, odehrávajících se po americké občanské válce, má podstatnou roli též jeden předmět − dopis s podpisem Abrahama Lincolna.

I ten má vlastní, téměř dvouminutové téma, vítězné sólo pro trubku, jež Hasenöhrl natočil přímo s recitujícím hercem Waltonem Gogginsem. "Měl s sebou dopis z filmu potřísněný umělou krví," říká Hasenöhrl a vzpomíná, jak skladbu napoprvé dohrál, ještě než Goggins stihl dočíst. "Tak se na mě podíval psíma očima a začali jsme znovu."

Jednou z toho bude slavná "historka z natáčení". Jestliže do pražských kuloárů včera dorazila správná informace, příští čtvrtek Morricone za soundtrack k Osmi hrozným získá nominaci na Oscara.