El Hadji Sy na první výstavě současného afrického umění v Národní galerii létá s draky

Pražská Národní galerie poprvé hostí velkou výstavu současného afrického umění. Senegalský malíř, kurátor a politický aktivista El Hadji Sy vnesl do prostoru celého pátého poschodí Veletržního paláce nejen nová témata, ale i smršť barev a spojení abstrakce s africkými tradicemi. A před palác přivedl draky.

Díla retrospektivy El Hadji Sy: Malba − Performance − Politika pocházejí ze tří zdrojů: z majetku umělce, ze sbírky senegalského umění, kterou vlastní Museum der Weltkulturen ve Frankfurtu, a ze soukromých sbírek. Syovy vlastní obrazy se tu propojují s díly jeho západoafrických vrstevníků i se starými artefakty.

El Hadji Sy prozkoumal depozitáře Sbírky umění Asie a Afriky v pražské Národní galerii, kam v roce 2004 daroval německý sběratel Rainer Kreissl kolem tisícovky tradičních afrických artefaktů. Některé z nich pak Sy vynesl na světlo, aby se ve výstavních sálech objevily v dialogu se současným africkým uměním.

Tak třeba v rozích horizontální malby na jutě z roku 2014 nazvané Studna stojí čtyři ašantské trůny. Tradiční figura tanečníka v masce z Konga zase dělá společnost obrazu Déšť manga, který vytvořil Souleymane Keita v roce 1984. Návštěvníci Národní galerie tyto artefakty uvidí jako první, ještě nikdy nebyly vystavené.

Retrospektiva, zahrnující Syova díla od 70. let do současnosti, začíná obrazy, které maloval nohama. "Věnoval jsem se tomu deset let. Pro Evropany je obraz něčím, co se tvoří očima a rukou. Já jsem používal oči a chodidla. Stoupal jsem si do barvy a pak vstupoval do obrazu, zanechával v něm stopu. Do abstraktního plátna tak vstupuje tradice," vysvětluje svoji metodu pro HN.

Africký umělec El Hadji Sy v Národní galerii létá s draky

Další 2
fotografie

Jeho loňská retrospektiva ve Frankfurtu se konala ve vile, v mnohem menším prostoru než nyní v Praze. "Rozloha, kterou mám k dispozici ve Veletržním paláci, je fantastická," pochvaluje si. "Umožnila mi ukázat instalaci Mořská archeologie, kterou jsem vytvořil v roce 2014 pro bienále v Sao Paulu."

Šestnáct metrů dlouhé plátno pokryté provazy, vlnící se v prostoru, představuje Atlantský oceán, hrob milionů otroků, kteří v průběhu staletí nepřežili plavbu přes moře. Na pozadí se tyčí gigantická rybářská síť s našitou látkou vyzdobenou otisky umělcových stop. Součástí tohoto projektu jsou i taneční vystoupení, "protože tanec je tím, co lidi spojuje".

El Hadji Sy, který dnes patří mezi nejvlivnější současné senegalské umělce, vystudoval malířství na École des Beaux-Arts v hlavním městě Senegalu, Dakaru. Od poloviny 70. let působil zároveň jako kurátor performancí v divadlech a přední kritik senegalské politiky.

"Dnes máme demokratický systém, umělecké svobody, svobodu tisku," vypočítává. "Také první senegalský prezident, velký básník Leopold Senghor, byl demokrat. Ale po něm přišla vláda, která se snažila svobody omezit." Proti ní se umělci postavili.

El Hadji Sy založil společenství Laboratoire Agit'Art a centrum umělecké komunity Village des Arts. To však po pěti letech zničila armádní razie. Později pořádal workshopy nazvané Tenq, jež propojovaly umělce napříč kontinenty. A v roce 1985 spolu s německým mecenášem umění Friedrichem Axtem sestavil novou sbírku senegalského umění pro frankfurtské Weltkulturen Museum, které dnes už vlastní tři tisíce současných afrických obrazů, grafik a soch.

V prostoru dvorany ve Veletržním paláci se vznáší pět obrovských pomalovaných draků z hedvábí. Vznikli na žádost senegalského zpěváka Youssoua N'doura pro video k jeho nové desce. Měl na ní mimo jiné remake Dylanovy písně Chimes of Freedom, a tak album nazval podle ní.

Sy pro Youssoua vymyslel draky jako symboly svobody. "Opravdu dovedou létat," ujišťuje.

Když video natáčeli, pouštěli draky na rybářském hřbitově na břehu oceánu. Všech pět se prudce vzneslo a lidé jásali, ale byla to taková síla, až se prý Sy bál, že ho draci odnesou do moře.

"Moc mě bavilo ty draky dělat," vzpomíná. "Chtěl jsem je tu ukázat a je dobře, že jsou až vysoko pod stropem dvorany. Mám totiž rád, když se lidé musí na výstavě dívat vzhůru. Je to, jako když hledáte mezi mraky boha."