Recenze: V Carrascově knižním bestselleru se o život bojuje na vyprahlých pláních s olivovníky

Když před třemi lety vyšla románová prvotina Jesúse Carrasca nazvaná Na útěku, způsobila ve Španělsku literární pozdvižení. A nejen tam. Byla přeložena do více než deseti jazyků a práva se prodala ještě před španělským vydáním. Nyní román vyšel také v českém překladu.

Jesús Carrasco je podle deníku El País považován za "nový hlas španělské prózy, moderní a zároveň klasický". A jeho kniha je pak koncertem metaforického jazyka hraným na nástroj jednoduché, ale strhující zápletky a naturalismu. To vše ve zvláštních, jakoby bezčasých kulisách s minimalistickým množstvím tří hlavních hrdinů. Těmi jsou chlapec, pastevec a zloduch rychtář.

Zápletka je od začátku odhadnutelná a s velkou pravděpodobností ji autor napsal záměrně tak, aby příběh sice odsýpal, ale zároveň nerušil a čtenář si mohl vychutnat vášnivé popisy přírody, všechny pachy hlíny, nedostatku vody a každé hnutí mysli postav.

A protože Jesús Carrasco žije na jihu Španělska, jsou jeho obrazy vyprahlých plání, starých olivovníků, jež "nebyly svědky míjení času, naopak byl to čas, kdo olivovníkům vděčil za svou podstatu", víc než jen dokonalé.

Tomuto stylu se dnes ve Španělsku říká neoruralismus a Carrasco navazuje na takové velikány 20. století, jakými byli nobelista José Camilo Cela nebo Miguel Delibes. Sám Carrasco, který se narodil v roce 1972, je ale velký obdivovatel amerických mistrů − Raymonda Carvera či Cormaca McCarthyho.

Zápletka knihy je symbolická a vychází z konceptu prvotního rozhodnutí. Důležité vzpoury. Malý chlapec utíká z rodné vesnice před vlastní rodinou, chlípným rychtářem, a na pláních narazí na starého pastevce. Ten mu nejen pomůže, dokonce za něj neváhá nasadit život. Ale ani chlapec pak není ušetřen mnoha morálně těžkých rozhodnutí.

Všichni na vyprahlé pláni bojují o život, mezi sebou nebo s drsnou přírodou. A ve vší té drsnosti se musí neustále rozhodovat, podobně jako hrdinové největšího brazilského spisovatele Joaa Guimaraese Rosy v knize nazvané Velká divočina: cesty, jimž se Carrascovy postavy vzdáleně podobají. Také ony žijí na podobné pustině, jako je brazilské vnitrozemí, a jejich osudy jsou stejně syrové a nemilosrdné.

Asi nejzajímavější na Carrascově románu je neuchopitelné tajemství − nevíme, kde ani v jaké době se děj odehrává, neznáme jména hlavních postav. S jistotou víme, že příroda, stejně jako planiny jižní Andalusie, neodvratně vysychá a každý živý tvor se snaží dosáhnout, stejně jako hlavní hrdina, chlapec, vzdálených vrcholků zelených hor na severu.

Přestože tušíme, kdo v románu zemře a kdo bude žít dál, fascinovaně putujeme s pastýřem a chlapcem a vnímáme "nasládlé aroma nepřítomných fíků" a nasáváme "vůni lístků jitrocele a měsíčku zpěněných na oleji". Smyslem románu Na útěku je probuzení všech čtenářových smyslů − smyslu pro krásu, ale také smyslu pro lidskost v nelítostném světě.