Recenze: Elton John nové album natočil s dotekem lehké ruky 70. let

Zatímco se jeho generační kolegové loučí se životem nebo alespoň se showbyznysem, osmašedesátiletý Elton John svou novou deskou Wonderful Crazy Night dává najevo, že do důchodu nemíří. A nejen to: dnes je v ideální pozici člověka s moudrostí starého muže, ale energií mladíka.

To první, čeho si posluchač na nové desce všimne, je jakýsi dotek lehké ruky, podobný tomu, jaký Elton John používal v první polovině sedmdesátých let. Však s ním také tehdy hrála velká část těch, kdo se podíleli na novém albu.

Stejnou éru připomíná veselá, svěží nálada skladeb ve středním a rychlejším tempu − počínaje prvním singlem Looking Up přes titulní píseň až k roztleskávané Guilty Pleasure.

Při ohlédnutí za pětačtyřicetiletou kariérou Eltona Johna ale do popředí vystupují především balady. Několik z nich dokonce patří k nejslavnějším poprockovým a popovým písním všech dob. 

Podobné lze najít i na nové desce. Podtrhují pocit elegance, který je pro celou nahrávku Wonderful Crazy Night typický. Nejkouzelnější z nových balad je Blue Wonderful s vtipným odkazem na beatlesáckou Yesterday a Paula McCartneyho v textu.

Někdy Elton John sklouzne k patosu, který se nemusí líbit každému. Jenže právě v těchto polohách vyniká fakt, že John je nejen dobrý skladatel, ale též brilantní zpěvák.

Od britského rodáka, usazeného v americké Atlantě, se na jeho dvaatřicáté sólové studiové desce nedalo čekat nic nového. Elton John má vybroušený autorský rukopis, stálého textaře a snadno rozeznatelný hlas. Již roku 2001 albem Songs from the West Coast rezignoval na boj o hitparádové žebříčky. Od té doby natáčí desky spíš proto, aby sobě a svým příznivcům udělal radost.

Posledních patnáct let udržuje lehce nostalgický tón, autobiografické prvky v písních a na posledních albech také stále častější poklony těm, které v životě obdivoval. Například roku 2010 spolu se svým vzorem Leonem Russellem natočil úctyhodné album Union.

I na novince Wonderful Crazy Night je pocta zpívajícímu hrdinovi − píseň o tom, jak do nebe přišel obskurní a excentrický gospelový zpěvák Elder Utah Smith z americké Louisiany, jeden ze zapomenutých otců rock'n'rollu. Eltonu Johnovi byl nepochybně blízký i tím, že podobně jako on pro svou pódiovou image využíval roztodivné druhy brýlí a převleků. Elder Utah Smith zásadně vystupoval se dvěma bílými papírovými křídly na zádech − a právě s nimi přišel do nebe.

Elton John je z generace písničkářů, která se neohlížela na styly a vytvářela si vlastní hudební jazyk, v němž byl přítomen rock'n'roll, soul, blues, gospel, country, kabaret nebo irské a anglické lidové písně. Proto se také Eltonovi dobře spolupracuje s producentem T-Bonem Burnettem, významným představitelem eklektického přístupu, pro nějž se v posledních letech ujal název americana.

Wonderful Crazy Night je už jejich třetí společná deska v řadě a Burnett si s ní poradil podobně jako s předešlými. Do popředí zvuku vysunul košatý, až hyperrealisticky znějící Johnův klavír, a kde se dalo, pomáhal budovat aranžmá na kombinaci klavíru a varhan. Ty už od šedesátých let vytváří vznešenou, s trochou nadsázky až duchovní atmosféru, jež Johnovým deskám sluší.

Přinejmenším v novém tisíciletí jeho alba v mnoha okamžicích gradují skoro jako v gospelu.

Novinka Wonderful Crazy Night drží pohromadě jako celek, třebaže obsah písní nemá společného jmenovatele. Je to různorodá kolekce témat minulosti a současnosti, kterou spojuje osobnost protagonisty. Moderní studiová technologie dokáže mnoho, ale srdce do písní uměle dodat nemůže. To naopak umí Elton John.