Glen Hansard: Uhlířská víra v otevřenost, věrnost, nezávislost a píseň

Když před patnácti lety dublinský rockový písničkář Glen Hansard se svou skupinou Frames ve Valašském Meziříčí otřásl festivalem Špalíček, přítomní kritici jásali, že světu objevili neznámého mladíka.

Kdepak mladíka! Narodil se 21. dubna 1970. Kdepak neznámého! Měl už za sebou roli soulového zpěváka ve vyhlášeném celovečerním filmu (The Commitments, 1991), spolu s Frames čtyři studiová alba, zkušenost předskupiny − vybrané pro londýnské koncerty samotným Bobem Dylanem − a přední umístění v každoročních anketách nejvýznamnějšího irského rockového magazínu Hotpress. I prvenství v kategorii koncertů před skupinou U2.

Chudší čtvrť než skrz naskrz dělnický Ballymun prý v Dublinu těžko pohledat. Natvrdo to Glen Hansard pochopil, když u nich matčina kamarádka, prostitutka, vyprávěla o svých bohatých zákaznících. U Hansardových znali jen samé nezdary.

Otec si namluvil, že jeho slibnou boxerskou kariéru nezničil alkohol, nýbrž manželství vynucené Glenovým narozením. Glenův děda ani matka neuspěli jako hudebníci. Matka varovala svého jediného syna, ať se nežení, ale napřed si něco užije.

V Glenu Hansardovi ale víc zůstaly večerní chvíle, kdy mu z desek pouštěla nebo sama zpívala skladby Boba Dylana, Leonarda Cohena i jiných písničkářů.

Uhlířská víra v píseň

Zatímco tahle matčina "americká" škola Hansarda ovlivnila nejvíc, irským folklorem zůstal téměř nedotčen. Ani nemluvě o tom, že stejně jako většina Irů umí jen anglicky a zvuk irštiny má vysloveně nerad.

Ve škole to Hansarda vůbec nebavilo. Protože pan ředitel byl zároveň diskžokejem, poznal ale talent třináctiletého (!) hocha a vyzval ho, ať už se do školy nevrací a jde okamžitě s kytarou zpívat na ulici. Matka jen podotkla, že teď už se bude muset živit sám.

Rozjel se tedy do bohatšího jižního Dublinu a léta pak žil z toho, co mu na Grafton Street hodili kolemjdoucí do futrálu od akustické kytary. Té děravé, co ji občas používá dodnes.

Ulice ho seznámila s nejrůznějšími umělci včetně divadelníků. V jedné hře jim dělal i pouličního muzikanta, který neustále komentuje děj. Především se ale díky zpívání bez reprobeden naučil to, co je pro něj typické: vydávat ze sebe všechnu energii.

Ve dvaceti letech založil rockovou skupinu Frames (česky Rámy). Tak se říkalo dvorku u Hansardových, kde byla opravna bicyklů. U Frames byl zpěvákem, kytaristou, skladatelem i textařem. Své první video natočili během polední přestávky na poště jen se strážními kamerami. Od začátku neměli Frames žádné dudy ani jiné irské píšťaly, často ovšem violoncello, housle nebo violu.

Hansard se dlouho vzhlížel v krajanovi Vanu Morrisonovi a zpíval i na jeho padesátinách. Později se mu Morrison vzdálil − podobně jako skupina U2 − tím, jak se prý přizpůsobil manažerským systémům.

Neboť jestli je Hansardovi něco zcela cizí, pak jakékoliv usilování o úspěch a slávu. Při chaotickém střídání sestavy Frames, zájezdových programů, nahrávacích firem i producentů byl ohlas jejich desek a koncertů vlastně překvapivý. V Dublinu pravidelně vyprodávali fotbalový stadion a posluchači s Hansardem zpívali každou píseň.

Kdo zblízka poznal jeho nekonečnou laskavost a dobrotivost, toho už nepřekvapí dlouhé přídavky Hansardových koncertů ani noční neplacené vyzpěvování na českých náměstíčkách. Na tom nic nezměnil ani Oscar za píseň Falling Slowly, kterou napsal společně se svým valašským objevem, Markétou Irglovou, ani jejich zámořské turné a úspěch − tehdy výjimečně i prodejní − alba Strict Joy (2009). Po něm se dvojice, se souhlasem Josefa Škvoreckého nazvaná The Swell Season (Prima sezóna), rozešla a schází se jen příležitostně.

Oddělit dvě následná Hansardova sólová alba Rhythm And Repose (2012) a loňské Didn't He Ramble od tří nahrávek s Irglovou a devíti s Frames je možné spíš v jednotlivostech. Beze změny zůstává uhlířská víra Glena Hansarda v otevřenost vůči publiku, ve věrnost sobě samému a nezávislost na přáních trhu.

Že mu letos opět těsně unikla Grammy za poslední album a že k nám přijede z dlouhého turné po USA, tím si jistě hlavu neláme.