Soudit mají soudci, ne znalci

Ministr spravedlnosti Robert Pelikán chce novelizovat zákon o soudních znalcích. To je dobře, protože právě jednou z hodně zanedbávaných krajin české spravedlnosti je údolí znalců. K tématu soudců, státních zástupců či advokátů se píše takřka denně, ale na znalce se neprávem zapomíná. Přitom jejich role je mnohdy de facto klíčová. Veřejnost v poslední době zaujal znalec, který údajně "zpackal" posudek v případu z šesti vražd obviněné a osvobozené zdravotní sestry Věry Marešové. Podobně tomu bylo v kauze Petra Kramného.

Soudní znalci si momentálně stěžují, že berou relativně málo peněz za znalecké soudní posudky. Trpí tím podle jejich názoru samotná kvalita posudků. Místo současné sazby, která činí 100 až 350 korun na hodinu, požadují celkem oprávněně dvojnásobek. Pelikánovo ministerstvo spravedlnosti slibuje, že vyšší hodinové sazby přinese novela zákona o znalcích a tlumočnících. Návrh ovšem obsahuje komponent, který se mnohým znalcům nelíbí − zmizí možnost nechat si zaplatit smluvní cenu za posudek, který v rámci trestního řízení nevypracují pro soud, ale pro některou ze stran. Tyto "tržní" smluvní ceny totiž žádný předpis neupravuje a znalci za ně aktuálně inkasují podstatně více. Detailům návrhu ale musíme nadřadit obecnou debatu o postavení znalců v Česku. Nejen právníci s nadsázkou mluví o zemi soudních znalců. Toto do značné míry nelichotivé pojmenování reflektuje fakt, že o mnohých soudních (ale i správních) rozhodnutích de facto (před)rozhodují takzvané znalecké posudky.