Umělkyně Kateřina Šedá se stane průvodčí, v helsinských tramvajích povozí buskery

Když studentka pražské AVU Kateřina Šedá v roce 1999 při jednom ze svých "šílených" výzkumů přespávala na hrobech, aby zjistila, co se jí tam bude zdát, byla to ještě intimní akce.

Později držitelka Chalupeckého ceny začala do svých sociálních intervencí zapojovat desítky až stovky lidí. Třeba když na pozvání galerie Tate Modern převezla osmdesát občanů moravských Bedřichovic do Londýna, aby se tam během jednoho dne chovali jako doma − uklízeli, myli auta, sportovali či třeba uspořádali soutěž dobrovolných hasičů.

Zítra Šedá zahájí novou "masovou" akci Tram Buskers Tour ve finských Helsinkách. Čtyři desítky pouličních hudebníků z různých zemí světa tam budou hrát cestujícím ve všech tramvajových linkách města, které je pověstné strnulým venkovským klidem.

Projekt, jejž Šedá rok připravovala pro umělecký festival IHME, jde proti zavedeným pořádkům. V Helsinkách mají hudebníci zakázáno hrát v dopravních prostředcích a ani na ulicích skoro žádní nejsou − na rozdíl od jiných evropských metropolí, kde takzvaný busking patří k dennímu koloritu.

"V Helsinkách vždy víte, co najdete za rohem, lidem to tam vyhovuje," říká Šedá, podle níž činnost ve veřejném prostoru hlavního finského města podléhá velké byrokracii, a proto se v něm skoro nic neděje.

Festival IHME, který každoročně platí jedna finská mecenáška, jež zůstává v anonymitě, má ale prý po osmi letech už takové renomé, že k uskutečnění čtyřdenní akce získal souhlas helsinského dopravního podniku. Byť jednání trvala dlouho.

Umělkyně Šedá se stane průvodčí, v helsinských tramvajích povozí buskery

Další 4
fotografie

"Věci, které dělám, mají přinášet překvapení a nestandardní situace. Finové se takových věcí obávají, snaží se je co nejvíc ošéfovat, aby vlastně nestandardní si­tuace nenastala. Jenže já chci, aby se něco stalo. Cokoliv. Ať je to naštvání nebo to, že lidé kvůli muzikantům zapomenou vystoupit na své zastávce. Pro mě je důležitý úžas a ten může mít mnoho podob," líčí Šedá, která už uspořádala test svého logisticky náročného "výzkumu" v estonském Tallinnu.

V Helsinkách mají všichni hudebníci určené trasy, přestupy i časy, kdy smějí hrát, a s každou skupinou bude jezdit jeden finský pořadatel. Šedá chce akcí především docílit, aby helsinské úřady v budoucnu alespoň jednou za rok povolily muzikantům hrát v dopravních prostředcích.

Hudebníky hledala Šedá třeba na doporučení Českých center ve světě. Také ale "vyslala" hudebního publicistu Pavla Klusáka vlakem po Evropě, aby oslovoval buskery na ulicích. Šedá ovšem musela poopravit představu, že třeba z Berlína pozve německého muzikanta. Na chodnících dnešních kosmopolitních měst hrají hudebníci různých národností, a tak třeba z Brna do Helsinek přicestuje Íránec.

Kateřina Šedá neřeší, zda lze to, co dělá, považovat za umění. "Když se teď mé dcery ptali ve škole, čím je maminka, odpověděla, že umělnice. To se strefila. Občas si připadám jako dělnice, která musí třeba obejít tři sta domů a promluvit tam o chystané akci s lidmi," vysvětluje Šedá.

Někdo ji pro intervence do vesnic a měst považuje za architektku. V Nošovicích, kde projektem reagovala na to, jak místo ovlivnila stavba automobilky Hyundai, si zase někteří myslí, že je oděvní návrhářka, protože tam mimo jiné šila lidový kroj. Ostatně v jednom ze starších projektů ušila ze slupek od salámu pláštěnku, kabelu a opasek pro bezdomovce. Ten potom předměty prodal a koupil si za ně zahradní domek.

Protože její akce jsou výrazně sociální a účastní se jich stovky lidí, Kateřina Šedá už prý dostává i nabídky od politických stran, aby za ně kandidovala nebo jim připravila kampaň. Šedá odmítá. "Nemám v plánu vstupovat do politiky, chci prosazovat jen svůj program. Nejsem ochotna ke kompromisu. Aby věci byly dobré, musíte jít proti systému," tvrdí osmatřicetiletá žena.

Když byla malá, přála si prý stát se ředitelkou. Čehokoliv. To se jí vzhledem k náročnosti akcí, které si vymýšlí a vede, svým způsobem podařilo. Ačkoliv pokaždé šéfuje jinému "podniku".